V Gruzii to teď pořádně vře. Vládnoucí partaj Gruzínský sen si v sobotu zvolila nového prezidenta – a výběr to byl dost kontroverzní. Na trůn totiž dosadili bývalého fotbalistu Michaila Kavelašviliho, který se ve svých politických projevech rozhodně nemaže s nějakým evropským „tolerantním“ přístupem. Místo toho je proti Západu, USA i právům LGBT+ lidí. A podle něj za problémy Gruzie může „zahraniční vliv“.

Části Gruzínců se ale tento směr nelíbí. Oni chtějí do EU, ne k Rusku. Jenže Gruzínský sen se rozhodl, že Evropa už není v pořádku v žádném směru, a tak s přístupovými jednáními o členství v EU sekli. Výsledek? Gruzie se vaří ve vlastní šťávě. Demonstrace, vodní děla, slzný plyn – klasika. Lidé se bojí, že by to mohlo skončit až občanskou válkou.

Do toho všeho prezidentka Salome Zurabišviliová, která do Evropy chtěla, říká, že volby byly podvod a že ona z funkce jen tak neodejde. Podle ní jde o frašku, kterou nařídil Kreml. Tvrdí, že Gruzie je obětí ruské hry, která má zemi odříznout od Evropy.

Problém ale není jen nový prezident. Gruzínský sen začal tlačit zákony jako omezování práv LGBT+ lidí. Evropa se vzdaluje, Rusko přibližuje. Gruzínský sen si to ale hájí po svém: prý brání zemi před „radikalizací“.

A teď se na to podívejme z druhé strany. Není Gruzie vlastně jen o krok napřed před ostatními? Evropská unie už dávno není tím, čím byla. Je z ní obří moloch, který buď zruší Lisabonskou smlouvu, nebo se rozpadne. Němci si svou energetickou politikou podřezávají větev a stahují celou EU s sebou. Tak proč lézt někam, kde je takový bordel?

Gruzínský sen si možná řekl, že stačí. A upřímně – nejsou sami. Stále víc států cítí, že Evropská unie směřuje ke svému konci. A tak hledají jiné cesty. Gruzie, Maďarsko, Polsko… A co bude dál? To se teprve uvidí. Ale jedno je jisté: v Bruselu mají na pilno.