Nadvláda parchantů

Mnozí starší lidé pamatují jak se od jara 1968 pořádala celostátní sbírka na národní poklad a lidé odevzdávali zlaté řetízky, prsteny a náušnice. Zlatý poklad na který se skládali celé předchozí generace, nenávratně zmizel. Ještě máte pocit, že je v naší zemi všechno pořádku? Pořád čekáte, že tohle za nás vyřeší někdo jiný? Pokud ano, tak věřte, že se nedočkáte a vaše děti nebudou umět si vydělat ani na kůrku chleba a v této zemi jim nebude patřit vůbec nic.

V režii strůjců Kabaly jsou kapitalismus i komunismus pouhými vějičkami. Jejich úlohou je vzbuzovat nenávist, války a zabíjení v zájmu dalších zisků. Hlupáci dole zápasí svůj boj ve jménu nějakých ideologii, tak sionistickozednářské spolky žijí v poklidu za pomoci svých sluhů placených z našich daní a přilévají olej do válečných ohňů. Pamatujte si, že vládci se vždy mezi sebou domluví a kdo na to doplatí jsou obyčejní lidé, co se sotva uživí svou prací.

Po druhé světové válce mezinárodní arbitráž přiznala Československu reparace ve výši 360 miliard předválečných korun, v dnešní měně by to znamenalo bilióny do našeho státního rozpočtu. Zaplaceny však nikdy nebyly. Odsunuté Němce odškodnili v padesátých letech minulého století německé vlády a jen o to by mohly být snad sníženy naše nároky na válečné reparace. Naše vláda o tyhle peníze nikdy nestála a tak Sudetští Němci spekulují nad prolomením Benešových dekretů a rádi by další odškodnění od ČR. Německo platilo válečné reparace za první světovou válku skoro sto let.

Zničená a zchudlá Evropa nepotřebovala vojenské akce, ale humanitární. Tady do toho vstoupilo USA a investovalo peníze do obnovy hlavně Itálie, Anglie a Německa a budovalo si tak svoji pozici v Evropě. Rusko se začínalo obávat znovu vytvoření Německé moci v Evropě. Sověti do paktu s USA odmítli vstoupit, protože se báli jejich velké moci nad SSSR. Když ČSSR nabídku USA přijala, bylo to na Stalina příliš a požádal Československo o odmítnutí plánu. Všichni zůstali v šoku a za Stalinem byla vyslána československá delegace. Jan Masaryk po návratu prohlásil, že jel do Moskvy jako ministr a vrátil se jako Stalinův sluha. O dva týdny později byl Masaryk po smrti.

Padesátá léta se vyznačovala šílených zbrojením a skončilo to až zhroucením se Sovětského svazu. Prapaganda lidem vnutila myšlenku, že je to pro jejich dobro a davy v celém bloku i v Československu jásaly. To se ještě u nás doma nevědělo, že prezident Zápotocký přichystal potají měnovou reformu a ožebračil milióny obyčejných lidí. Lidé se sice pokusili o protesty a stávky, ale komunisté spolu s STB udrželi nad nimi kontrolu. Tyhle události jasně ukázaly, že právě Zápotocké dokázal být vůči dělníkům tvrdý a nesmlouvavý. Odpor nebyl možný.

Rok 1968 byl považován za bod zlomu, ale vlastně se nic nezměnilo. Sověti měli svá vojska ve všech zemích Varšavské smlouvy kromě Československa. Už v roce 1966 se rozhodli Sověti mít svá vojska i u nás a rok 1968 s Dubčekem v čele jim nahrál ohromnou příležitost k provedení tohoto plánu a Brežněv toho plně využil. Psychologicky zdeptali naše odbojáře a na naši zemi se snesla normalizace a nástup okupačních vojsk.

K pochopení dění se musíme zastavit u Sovětů, protože ať se nám to líbí nebo, náš osud byl s nimi spjatý. Po skončení války nastoupila propaganda o boji za pracující lid. Byla to finta k zakrytí centralizace majetku a moci v rukách iluminátů. Kdyby se vědělo, že komunistické hnutí se snaží zotročit lidstvo, lidé by je nikdy nepodporovali. Zednářští bankéři pohrdají kapitalismem protože vyžaduje konkurenci a tržní síly. Lidé mají příležitost prosperovat a být nezávislí. Státní kapitalismus umožňuje bankéřům všechny a všechny. Ač je to k nevíře, tak komunistickou stranu v Moskvě řídili židovští magnáti z Spojených států. Sionistickozednářské spolky dosazují do vlád jednotlivých států svoje lidi, které ovládají tak, že je zkorumpují a pak vydírají. Vyvolení pak skončí v jejich moci. Kdo se postaví proti nim, je zruinován, znemožněn či dokonce zabit.

Vlády v SSSR se ujímá Nikita Chruščov. Zatím, co on dohání USA v pěstování kukuřice, tak nomenklatura beze studu krade a vytváří zločinné spolčení. Rodí se propracovaný systém korupce a rozkrádání. Už nejsou političtí vězni v táborech a tak se nutí odbory, aby požadovali po lidech další práci., ale to se nedaří. Končí i učení o sociálně blízké třídě. Navíc Chruščov udělal osudovou chybu. Sáhl na majetek soudruhů z nomenklatury. Zatím ještě slyší potlesk, ale už se za něj vybírá poslušná náhrada, Leonid Iljič Brežněv. Brežněvova éra byla zlatým obdobím nomenklatury. Kradlo se zlato, diamanty, kaviár. Kradlo se vše a kradlo se v klidu. Úřady se kupují. Třeba křeslo ředitele kolchozu stojí 30 000 rublů, místo rektora 300 000 rublů. Krade se ve velkém a zatím tajně. Obyčejní lidé netuší jak moc jsou okrádáni a krmeni hesly. Brežněvův režim zbídačil národ ekonomicky. Chtěl vše rozvolnit aby se zmírnila kriminalita, ale dosáhl pravý opak. Vzrostla a za jeho doby bylo v SSSR 35 miliónů vězňů. Nikdo z nomenklatury netušil, že éra jejich bezstarostnosti končí.

Po smrti Brežněv, rok 1982, byl vybrán Jurij Andropov, hlava KGB se chystá zakročit. Rozhodl se k útoku na ty, co si brali nejméně servítek a kteří to přepískli nejvíc. Andropov je hráč a připravuje se na válku s nomenklaturou. Nevadilo mu, že soudruzi kradou, ale to, že se snižuje moc státu a vliv KGB. Andropov se rozhodl k útoku na nomenklaturu. Přinutil politbyro k válce v Afgánistánu a hra začala.

Zatím co mladí muži umírají na bojišti, v Moskvě se rozjíždí další kolo her ruských mafií. KGB jde do boje s nomenklaturou. Andropov byl jejím příslušníkem a neviděl nic zlého na zlodějském způsobu života elity. Jako zarytému Stalinistovo mu vadilo, že se krade moc otevřeně a to by mohlo narušit existenci režimu. Lidé však už byli obeznámeni se svojí situací a odmítali pracovat za almužny a nomenklatura se přemnožovala. Andropov chtěl zasáhnout aby předešel revoltě občanů a zániku moci nomenklatury jako takové. Raději obětuje několik svých soudruhů a sbírá na ně kompromitující materiály. Na KGB převedl vojenské divize včetně vojenské letky. Vůbec mu nevadilo, že válka přinesla krvavé oběti. Byl ale zklamán z toho, že válka nevedla k posílení Stalinistického režimu a byla ostudně prohrána. Tato prohra je natolik zdiskreditovala, že se postupně otevírala cesta k pádu komunismu.

V archivech KGB se hromadí kompromitující materiály a čas dozrává. Schyluje se bitvě a Andropov rázně udeřil a je nucen vše medializovat aby vůbec mohl přežít. Tady vstupuje na scénu Gorbačov. Pomáhá Adropovovi s kompromitujícími materiály. Lidé kolem Brežněva jsou v hledáčku. Třeba ministr vnitra Šolokov a dokonce i Brežněvův zeť. Tajné služby zinscenují řadu sebevražd. Nomenklatura organizuje atentáty na Andropova. Situace se vyhrocuje, ale vítězství se naklání na stranu KGB. Národ se díky zveřejnění rozkrádání majetku dozvěděl o netušené a nepředstavitelné zlodějně nomenklatury. Posledním zásahem Andropova bylo zatčení tajemníka nejvyššího sovětu SSSR, Georgadze. U něj bylo nalezeno na 2 000 kg zlata. 8 kg briliantů. 60 miliónů dolarů a obrazy. Celková hodnota byla 5 miliard dolarů.

Tajná operace Golgota 1980

To byla studie o komunismu a jeho vyhlídkách do budoucna a to po stránce ekonomické, vojenské a politické. Všechny končili katastrofou. Pak dostala KGB rozkaz k tomu, aby usnadnila rozpad SSSR a jako nejlepší kandidát na tuto práci byl vybrán Gorbačov. Andropov svoji válku přehnal a je jasné že bude odstraněn a nahrazen. Stalo se. Zmizel a objeven byl až po smrti. Kandidátem za Andropova je Gorbačov, obojetník hrající to na obě strany. Nomenklatura se bojí o své majetky a nechce dalšího Andropova a tak je na řadě dezintegrace impéria. Na trůn usedá nemocný Černěnko podporovaný nomenklaturou. Bude z něj poslední vůdce staré éry.

Po roce umírá a teď nastupuje Gorbačov. Ten začal provádět politické a ekonomické reformy známé jako Perestrojka. Ilumináti pochopili, že situace je neudržitelná a povolili otěže, protože věděli, že občané se budou chtít připojit k Západu. Tam bylo jejich druhé působiště a v podstatě jim nikdo nemohl uniknout. Když nemohl komunismus natrvalo zvítězit v sovětské bloku, mohl zvítězit v tichosti v Evropské unii. Obyvatelé východního blogu se dostali z louže pod okap. Vláda SSSR dala jasně najevo, že se nebudu již vměšovat do vnitropolitických záležitostí ostatních zemí Východního bloku.

Jako první se zhroutil komunismus v Polsku. Pak následovalo Maďarsko, východní Německo, Bulharsko a Československo. Jen v Rumunsko proběhl převrat násilně. Po jednadvaceti letech přišla ta dlouho očekávaná chvíle. Zhroutil se komunismus. To, co se zdálo být nemožné, se vyplnilo. Lidé byli nadšení a nevěděli že tzv. Sametová revoluce byla řízena na dálku. Najednou tu bylo Občanské fórum a v čele stojí neznámá postava, dramatik a spisovatel Václav Havel.

Komunistická tajná policie po čtyři desetiletí špehovala, zastrašovala, pronásledovala a týrala občany vlastní země. Co se vlastně v listopadu 1989 stalo? Co vedle k tak velkému rozčarování v pozdějších letech. Tak se vrátíme trochu v čase. Václav Havel se narodil do bohaté a vlivné rodiny. Podle vlastního vyjádření si žil jako prase v žitě. Blahobytem otřáslo svržení demokracie v jeho vlasti. V roce 168 byl Havel při svém pobytu v New Yorku zasvěcen do zednářské lóže Arthurem Mullerem, prezidentem klubu. Havlovi se dostalo třicátého stupně zasvěcení podle amerického rituálu. Etika rytířů třicátého stupně zasvěcení zvané Kadoš je v rituálu charakterizována takto:

„Já, nic než já, všechno mně, všechno pro mně a to všechno všemi prostředky lhostejno jakými.“

Stupeň Kadoš je pojmenován podle rabína Hakadoše. V zednářském řádu Kadoš existuje sedm stupňů. Havel byl zasvěcen ve stupni jedna jako Lekadoš Izraele. V roce 1978 o něm spolu disident Zdeněk Mlynář mluví jako o členu komunistické strany.

Charta 77

Když se do ní začtete zjistíte, že byla založena z popudu KSČ, plná estébáků a tajných spolupracovníků. Zpravodajská služba které byla také zainteresována pak v dokumentu uvádí tyto důvody.

  • Kromě známých osobností o jejichž postojích a názorech neměla čs.kontrašpionáž pochybnosti bylo zřejmé, že se objeví další osoby, jejichž postoje jsou neznámé či pouze neověřené. Zpravodajská služba bude moci snadno zjistit a ověřit doma i v zahraničí aktivitu organizací a jejich předních činitelů při podpoře Charty.
  • Do hnutí bude možno zapojit vlastní agenty, kteří vlastní činností budou hnutí sledovat a usměrňovat.
  • Prostřednictvím svých agentů vyvolat dezinformační kampaň k odvrácení pozornosti od vlastních zpravodajských cílů.
  • Prostřednictvím Charty propašovat do zahraničí řadu svých agentů s úkolem vypracovat se na nejvyšší místa v hospodářském či správním aparátě, ovládnout exilové organizace a tisk a usměrňovat jejich činnost, umístit po celém světě řadu svých agentů k využití v příhodné době.
  • Zabezpečit přísun valut do Československa na základě kampaně na pomoc novým československým disidentům

Zběsilá kampaň proti Chartě měla za cíl upozornit na ni občany s protikomunistickým zaměřením. Celou dobu působila Charta se souhlasem státní bezpečnosti a KGB. V opačném případě by všichni členové byli rychle zlikvidování jako se to stalo v jiných případech. Profesor Jan Patočka, který ve své přímočarosti a bezelstnosti, se snažil Chartě vtisknout občanská a mravní charakter se stal první obětí represí komunistického režimu vůči signatářům Charty 77 když 13. března po několikahodinovém výslechu zemřel. Tento bezúhonný člověk dal Chartě 77 nádech mučedníků a to jí dodalo před veřejností vážnost a serióznost.

Havel byl prominentním vězněm kterého přijel navštívit a posnídat s ním i francouzská prezident Mitterrand. STB i KGB tuto návštěvu sama iniciovala aby Havel získal větší popularitu ve světě. Vždyť kde jinde ve světě by mohl prezident cizího státu posnídat s disidentem ve vězení. Havel nebyl obyčejný disident. Už za komunistů vlastnil luxusní Mercedes a velký byt na Rašínově nábřeží. Od roku 1967 mu patřila také usedlost na Hrádečku u Trutnova.

Nadace Charty 77 dostalo na svoji činnost 376 000 dolarů. Na osobní potřeby členů 1 341 000 dolarů. Vedoucím osobám Charty 6 000 000 dolarů. Placeno z fondu CIA. Přitom mnoho lidí co bylo režimem uvězněno a jejich rodiny žily v bídě. Jejich žádosti o příspěvek nebyly vyslyšeny. Příspěvky totiž nebyly pro ně, ale jen pro vedoucí elitu. Do listopadu 1989 podepsalo Chartu 1 900 občanů, kteří neměli tušení a charakteru a poslání této organizace.

2. 1. 1989 proběhla na ostrově Malta schůzka Bushe a Gorbačova na které bylo mimo jiné dohodnuto, že prezidentem Československa se stane Havel. O dva později se Garbačov v Moskvě zmínil o tom, že z Československa budou stažena jejich vojska. Nebyla to v žádném případě iniciativa pana Kocába jak se nám snažil vnutit. Smlouva také obsahovalo to, že komunistickým pohlavárům zůstanou jejich majetky a že budoucí představitelé států budou osvobozeny od Sovětského jha. Bylo třeba se postarat o to, aby nebyli lynčování komunističtí pohlaváři a příslušníci STB. Všude se tvrdí, že se Gorbačovovi vymkla přestavba z ruky, ale to je omyl. On chtěl od začátku celý ten moloch položit na lopatky. Pro Sověty bylo toto rozhodnutí sebedestruktivní. SSSR se totiž u nás říkalo malá Amerika. Byli jsme pro tohoto socialistického obra nekonečným zdrojem výrobků i zemědělské produkce. Vyráběli jsme všechno. Od jehly po lokomotivu. Uměli jsme všechno. V milosti se nám Sověti cítili tak morálně zavázáni, že umožnili Remkovi let do vesmíru. Tím jsme se stali třetím státem, který vyslala svého příslušníka do vesmíru.

V listopadu 1989 vyšli lidé do ulic. Bylo to vítězné vystoupení lidových sil proti komunistickému režimu. Podle mnoha svědků se Havel vůbec nezúčastnil pochodu studentů z Albertova, protože v té době pobýval na Hrádečku. Do Prahy přijel druhého dne. Ve skutečnosti pro tzv. sametovou revoluci udělal víc než Havel příslušník STB Zivčák, když ze sebe udělal mrtvého studenta Šmída. Bylo nutné aby se Havel protlačil dopředu a nezůstával pozadu. V té době se Mitterrand zalekl a spolu s Thatcherovou volali Gorbačovovi aby na demonstranty poslal tanky. Že americká CIA s Havlem počítá jako s budoucím prezidentem Československa bylo v cizině známé už tři roky předem. Z toho je zřejmé, že zákulisní tahy byly již dávno domluveny a před našima očima se odehrávalo jen divadlo.

Napřed bylo třeba dostat pod kontrolu STB a jejich archivy, aby se zabránilo únikům informací na veřejnost. Ty by mohly zcela zdiskreditovat spolek Charta 77. Havel se na Hrádečku setkal s Richardem Sachrem, tehdejším ministrem vnitra. Co tihle dva spolu upekli? K dispozice je k tom u dokument který spolu vytvořila a je datován 2. 4. 1990. Je to pokyn federálního ministra vnitra. Říká se v něm, že v zájmu stability politického vývoje nařizují s okamžitou platností.

  • Vyjmout z ústřední evidence SZO VOS FVM evidence týkající se prezidenta republiky, členů federální vlády, vlády České a Slovenské republiky, poslanců Federálního shromáždění, poslanců České národní rady, Slovenské národní rady a předáků politických stran.
  • Vyjmout archivní materiály uložené v operativním archivu SZO VOS FVM které se vztahují k výše uvedeným osobám
  • Uložit registrační protokoly do plechových obalů a zapečetit. Změny v registraci řešit náhradním způsobem s využitím lístkovnice a na počítači.
  • Evidenční karty, archivní materiály a registrační protokoly uložit do zvláštního fondu SZO VOS FMV.
  • Okamžitě signalizovat ministerstvu vnitra ČSFR všechny případy kdy lustrace směřuje do okruhu osob, uvedených v bodu jedna tohoto pokynu.

Na to nám Havel oznámil, že je třeba aby ve volbách zvítězili, bez ohledu na politické legitimace, ti mravně, občansky, politicky i odborně ti nejlepší z nás. Tohle však není zdaleka poslední podraz kterého se Havel dopustil. Mezi týmy Havla a Dubčeka byla dohoda, že Havel bude kandidovat do prvních voleb a potom podpoří za prezidenta právě Dubčeka. Ze zahraničí byla cíleně vedena kampaň aby prosadila Havla do prezidentské funkce. Havel se zradou této dohody zbavil Dubčeka který v té době byl populárnější než on. Na tajné schůzce s Čalfou mu tento komunista přislíbil, že vliv Dubčeka bude eliminován a to se také stalo. Za tuto službu dostal Čalfa premiérské křeslo v první polistopadové vládě.

Co k tomu řekl Miloslav Ransdorf

Změny by neproběhly bez podpory a souhlasu velké většiny řadových členů komunistické strany Československa. 2 000 disidentů neporazilo režim a já bych chtěl říci že je třeba vzít v úvahu i to, že to byla vyjednaná změna, byl to vyjednaný převrat a bez těch změn v zahraničí těžko realizovatelný. Já osobně připomenu jednu věc a to, že jsem kdysi chodíval k Ladislavu Adamcovi a ten mi sdělil informaci, že za ním přišel sovětský velvyslanec Lamakin a sdělil mu, že by měl zařídit aby se Havel stal prezidentem. Havel, který byl v té době neznámý člověk a on to odmítl. Následující den mu volal Gorbačov, který sdělil totéž přání.

Byli k dispozici dokumenty které posílala KGB na ministerstvo zahraničích věcí a tam bylo zcela jednoznačné co považuje KGB za předpoklad vývoje v Československu a to bylo, že se Havel stane Československým prezidentem a že nedojde k žádným represím a změnám na ministerstvu národní obrany a v ministerstvu vnitra, zejména v policii a státní bezpečnosti.

Chartu řídilo 70 lidí a jejich jádrem bylo 42 mluvčích. Tato skupina bylo tvořena několika rodinami navzájem provázanými. Byly to rodiny Havla, Dienstbiera, Pitharta, Mlynáře, Pelikána, Šabarta, Úhla, Palouše, Němcové, Kincla, Dobrovského, Rumla, Ternové, Kantůrkové, Kocába, Pejna a dalších. Nyní asi 80 členů těchto rodin, jejich příbuzných a známých zaujalo pozice v nejvyšších státních diplomatických a hospodářských funkcích státu. To všechno se souhlasem STB, KGB, CIA a Mosa..

Hra o důvěru davů se dostávala do obrátek. STB, KGB, CIA a Mosa vše připravili pro poslední dějství. Důležité bylo doladit hesla a ty vtisknout davu aby je přijal za své. Proto psychologové vybrali:

  • Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. (Ukradeno Ghándímu)
  • Nejsme jako oni.

Ve chvíli kdy je dav přijal měli vyhráno. V Bavorsku byly natištěny plakáty s portrétem Havla a pracoval tam také tým který detailně připravoval harmonogram Havlovi volby na prezidenta. Při prvních prezidentských volbách bylo některým komunistickým poslancům vyhrožováno postihy jim a jejich rodinám pokud by nevolili Havla. Tak se stal Havel prezidentem pomocí politického puče. V Praze bylo v té době 5 000 zahraničních novinářů kteří informovali svět o vstoupení na Hrad bývalého kulisáka, dramatika a disidenta Václava Havla.

Přední disident se stal prvním svobodně zvoleným prezidentem. Havlovi podkasané kalhoty nebyly ani omylem, ani chybou, ale znakem pro cizinu, že se v Praze dostali k moci zednáři. Svou amnestií osvobodil kromě několika politických vězňů i spoustu kriminálníků, kteří dokázali, než je zase chytili, spáchat stovky nových trestných činů. Pak se Němcům omluvil za jejich odsun po druhé světová válce.

Jedním z prvních kroků které jako prezident udělal bylo pozvání papeže Jana Pavla II. a to v dubnu 1990. Havel pokračoval v přesvědčování k tomu, aby papež přijal Nový světový řád tak jako to dělali oba Buschové, Gorbačov, Reagan a další zednáři kteří se u něho střídali jak na běžícím páse. Papež 10. dubna 2004 začal mluvit o Novém světovém řádu veřejně. Zřejmě tento stařec neprohlédl lži a nástrahy když na něj sílil tlak nejen ze strany politiků ale i kardinálů kteří byli mnohdy členy těchto lóží.

Národ také nemůžu zapomenout jeho prolhaný projev z roku 1990.

Projev, na který se nezapomíná – Václav HAVEL v roce 1989

Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, ze jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepši životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce. V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jaké má dnes. Pro mě není rozhodující s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme jen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat… Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO“.

Václav Havel v listopadu 1989 na Letenské pláni

Smlouva

Vojenský pakt zemí bývalého Východního bloku po jehož rozpuštění Havel vola už za komunistů. Stejně tak se tehdy stavěl i k jeho protiváze, Severoatlantské alinanci. Jako prezident Havel názor pomalu měnil a po vzniku České republiky začal vstup do Nato prosazovat. V roce 1990 přijel na návštěvu americký prezident Bush st.

Václav Havel jako žid tíhl ke svým soukmenovcům. Utrpení Arabů ho nezajímalo. Nakonec jako člen římského klubu který má v Izraeli svoje zájmy tam byl také patřičně přivítán. Právě členství v římském klubu Havla nejvíc diskredituje v očích těch, kteří vědí o tomto klubu víc. Cíl klubu je totiž stejný jako měli nacisté a to je Eugenika a drastické celosvětové snížení populace. Havel to sice nikdy neřekl přímo, ale kdyby s tím nesouhlasil, tak by nikdy do takového klubu nevstoupil.

Potom se Havel objevil v americkém kongresu a všechny zaujal svojí předstíranou skromností. Tato jeho divadelní póza všechny kongresmany nadchla, zvláště pak jeho žádost o to, aby pomohli Sovětskému svazu. Co neřekl, bylo to, aby se tato světová velmoc dostala do sevření Nového světového řádu, což bylo pravým cílem kabalistů.

Generál KGB Krasilnikov který se vletech 1979 – 1991 věnoval boji proti americkým speciálním bojovým službám prohlásil, že Havel by to, čemu se říká Agent vlivu. Jeho prací je neustále získávat další lidi pro myšlenku cizí mocnosti a zároveň sledovat svoje zájmy. Jaké jsou další Havlovi aktivity. Prezidentova návštěva soukromého rolníka který byl od té chvíle farmář byla nepřímou výzvou k likvidaci zemědělských družstev. Tento polointeligent se rozhodl zničit nejlepší zemědělské družstvo a životní dílo Františka Čuby. Čuba byl vynikající hospodář. Vytvořil mýtus který přežil systém pro který byl stvořen. Nedokázali se s ním vyrovnat. Za hrozbu jej považoval i Gustav Husák.

Havlova slova:
Krajně temné Slušovické žilky nenápadně prorůstají naším potravinářstvím.

V té době již lidé začínali tušit, že to byl jen jeden velký podvod. Pořád jich přibývalo jak se objevovali další a další skutečnosti a jak se začal náš stát pomalu propadat do hospodářského bahna. Havel také prosazoval zrušení vojenské výroby na Slovensku v Dubnici nad Váhom, protože výrobky prý byly nelidské a vražedné, zatím co výrobky jiných továren sloužily na ochranu demokracie. Jeho názory a následný politický tlak způsobil skutečné zastavení výroby strojírenského podniku na který byli Slováci pyšní a následkem toho bylo 20 000 nezaměstnaných. To bylo také jedním z podstatných důvodů pro rozdělení Československa v roce 1992.

Novinář Klíma:

Ten největší kágébák na kterého jsem narazil byl Karel Kechr náš nejslavnější socialistický špión, který byl kdysi nasazen do Cia. Po revoluci emigranti zjistili že je v hradní delegaci která přijala s Havlem do Jižní Afriky. Protože tady se všechno tajilo, tak Karla Kechra nikdo neznal. Tento člověk najednou zakládal v Dolích Břežanech Občanské forum, byl v první hradní delegaci, předtím byl v prognostickém ústavu tak se znal s Klausem, Dlouhým atd. Najednou byl tento člověk pomalu hned vedle hlavy státu a to už jsem si říkal, že jde do tuhého.

Je ironické, že tento člověk byl tak oslavován pro jeho úsilí o demokracii, ale nikdo nenapsal, že když dosáhl svého mocenského postavení, vůbec nezaváhal zaujmout stanoviska ostře odporující jeho vlastní víře. Když se stal prezidentem v roce 1990 prohlásil, že nikdy nebude napomáhat prodeji zbraní režimům potlačující lidská práva, avšak v průběhu jeho prezidentsví byly zbraně prodávány fašistickým režimům do Asie a také nic nenamítal když v červnu 1994 přijel generál Augusto Pinochet, ten obávaný řezník demokracie s Chille, nakoupit české zbraně. Havel také naprosto jednoznačně podpořil amerického prezidenta Bushe ve válce proti Iráku, agrese která zabila více než 100 000 obyvatel, ale hlasoval pro odsouzení lidských práv na Kubě. Odbory během jeho pozice jako prezidenta ztratily mnoho svých práv. Těm odborů které ho podporovaly byl všechen majetek zkonfiskován a byl převeden na ty odbory, která podporovaly jeho politiku. Proč média o těchto faktech nikdy nereferovala.

Proslov ve sněmovně

Václav Havel sice vyklidil hrad a zaujal pozici mrtvého brouka, ale škody napáchané jeho tzv humanistickou politikou jsou tak nedozírné, že jejich důsledky nejsme schopni ani domyslet. Ještě zde straší postavy umaštěných a podivně vyhlížejících poradců, ještě zde straší silueta panovníka v čepici s rolničkami, megalomana a zamindrákovaného umělce. Dramatik a bývalý mluvčí Charty 77, nutno podotknout, že nakonec i Charta se od jeho osoby distancovala. Co je nejhorší, tak to, že podstatnou měrou se zasloužil o rozpad naší vlasti Československa. Jestli chceme mít ze zbytku republiky smetiště, kam ostatní Evropa bude vyvážet své cikány a podobně, pak prosím projevme svou vůli a zvolme si takový osud. My už jsme si jednou postavili do čela krále který utekl ještě před bojem. Opravdu stojíme znovu o takového krále? Jednou jsme zvolili Havla a zanikla republika, zvolme ho podruhé a zanikne národ.

Před druhými prezidentskými volbami zase nechal zavřít poslance Miloslava Sládka o kterém se vědělo, že by Havla nikdy nevolil a právě o tento hlas ve volbách zvítězil. Republikáni podali stížnost k Ústavnímu soudu na regulérnost voleb, ta však nebyla nikdy řešena a Ústavní soud ani neuznal za vhodné na stížnost odpovědět. V tomto období nebyl proto Havel právoplatným prezidentem České republiky a bavil se tím, že je prý neodvolatelný. Havel byl jako disident členem výboru pro nespravedlivě stíhané. Šlo o zástěrku jak se zviditelnit, dokazuje jeho bezcharakternost při schvalovaní útoku Nata na Srbsko, při přepadení Iráku, Afgánistánu, Libye a Sýrie za což si vysloužil posměch od celého národa.

Humanitární bombardování pod vlivem drog

Od Havla jsme se dozvěděli, že humanitární bombardování je tzv nelhostejnost k bližnímu. Prý mu za zásah velice děkovali. Dovolím si nesouhlasit a podotknout, že Havel byl bezemoční hovado.

Drogy byly pravidelně podávány americkým vojákům kteří šli do boje. Když pilot vzlétne, musí také přistát a po návratu byla pilotů vydávána sedativa aby jim pomohla usnout. Požívají amfitaminy aby zůstali vzhůru a po návratu z mise dostanou Ambien aby mohli usnout. Je to pro ně hodně děsivé a mnohokrát skončili ve stavu, kdy nebyli schopni říci že to jsou oni sami nebo droga co řídí jejich počínání. Ve skutečnosti někteří dostávali k sedativum a Amfitaminu celý koktejl látek včetně proti nervozitě, vakcíny proti Antraxu a dokonce Adrenalin. Jeden z vojáků se kterým jsme dělal rozhovor přiznal, že pod vlivem těchto látek zabil nevinné lidi. Pod jejich vlivem jsou vojáci nelítostní. Dělají rozhodnutí které by za normálních okolností neudělali. Zabíjeli lidi, které by normálně nezabili. Mezi nimi byly ženy a děti. Smrt nevinných civilistů je nejtragičtějším a nejčastějším následkem ketonové formy chemické války. Počet zabitých následkem útoku ze spřátelených jednotek je v porovnáním s množstvím mrtvých civilistů relativně malý.

Kosovo 1999 a američtí piloti spatřují něco, o čem si myslí, že jsou to vojenská vozidla. Je vidět konvoje. Výsledek je 65 mrtvých mužů, žen a dětí. Naložili vše co měli na traktory a pokoušeli se uniknout před bojovou linií. V noci z 30. června na 1. července shodil A130 bombu přímo na svatební hostinu ve vesnici Kakarak. Zasaženo bylo i několik okolních vesnic. Bylo zabito 60 až 80 civilistů a dalších 200 jich bylo zraněno. Pentagon ze začátku popíral, že by byla svržena bomba na hostinu, ale pak připustil, že jedna bomba zbloudila, ale nikoho nezabila. Nakonec představitelé Pentagonu vydali prohlášení, že tento letoun reagoval na útok ze země. Posádka prý věřila že odpovídají na útok protiletadlových zbraní.

V Afghánistánu a Iráku zemřelo následkem bombových útoků přes 5 000 civilistů. Toto číslo neobsahuje 18 zabitých v konvoji složenému z Kurdů, příslušníku tisku a amerických speciálních jednotek cestujících za denního světla. Mezi mrtvými je i člen týmu BBC jehož vozidlo bylo jasně označeno.

To byl Václav Havel jako státník, ale tento naoko skromný člověk měl i druhou tvář o který se moc nemluvilo. Lhal své ženě Olze kterou celý život podváděl s milenkami. Rok před její smrtí když umírala na rakovinu ji podváděl s herečkou Dagmar Veškrnovou.

MORÁLKA JE PŘÍTĚŽÍ KAŽDÉHO POLITIKA.
CÍLEM JE ELIMINOVAT VŠECHNY SÍLY POŘÁDKU.

Nový řád, nové světové náboženství globálního střihu představuje tavící hrnec všech náboženství. Jejich relativizace s příměsí okultizmu a ezoterizmu. Měl by to být zrod nového náboženství z jejich popela, ale je směrován svojí podstatou k satanizmu. Nyní obraťme list. Rodina Havlů patřila k nejbohatším židovským rodinám v Praze. Jeho strýc Miloš Havel postavil Barrandovské ateliery a palác Lucernu. Po válce byl označen jako kolaborant a jeho majetek znárodněný podle Benešových dekretů. Proto se na něj klasické restitučními předpisy o navrácení majetku ztraceného po roce 1948 nevztahovaly. Havel přesto jako jeden z prvních dostal veškerý majetek o který požádal. V roce 1993 koupil vilu na Ořechovce za 30 000 000. Další restitucí byl činžovní dům na Rašínově nábřeží. Počátkem roku 1997 získal polovinu paláce Lucerna, kterou se potom rozhodl prodat. Nakonec ji za 200 000 000 koupil Václav Junek, ředitel Chemapolu. Přitom o Havlovu polovici usilovala i jeho švagrová Dagmar. Havel se však rozhodl jako uražené dítě a chtěl svých 200 000 000. Rok se s rokem sešel a Chemapol zkrachoval. Konkurzní správce Chemapolu Lucernu v roce 1999 prodal prezidentově švagrové Dagmar. Ta za ni zaplatila 145 000 000, což byla tržní cena. Havel dostal od Chemapolu o 55 000 000 víc. To se dá nazvat prezidentovým podílem na vytunelovaných českých bankách. Na autech Havel nikdy nešetřil, podle hesla lehce nabyl, lehce pozbyl. Pak přišly na řadu Barrandovské terasy. V roce 2004 je manželé Havlovi prodali panu Charouzovi a ten z něj vytvořil vilu Barrandov a provozoval luxusní nevěstinec prošpikovaný kamerami a mikrofony. Nahrávky sexuálních hrátek drží v šachu boháče i politiky.

V roce 2000 koupil Havel rezidenci v přímořském letovisku v Portugalsku. Havel tvrdil, že je připraven odpovídat na všechny otázku novinářů, ale zásadně odmítal odpověď na otázky kolem jeho majetku.

Byli i tací co chtěli restituovat i když věděli, že jim nikdy nic nepatřilo. Jako třeba disidentka a Havlova přítelkyně Marta Chadimová. Její restutiční podvod na Loretánské náměstí v Praze byl však odhalen a před odsouzením ji zachránila jen milost jejích přátele z Charty 77 Havla. Pročpak by nepomohl. Nejen že to byla jeho kolegyně a přítelkyně, ale byla jako Havel židovka a to rozhodlo. Chadimová potom zažalovala stát za průtahy při řízení a soud jí uznal nárok na 800 000,- a stát je musel této podvodnici vyplatit.

Na počátku roku 1990 se u restitucí Havlova majetku objevuje jméno Miloše Červenky, miliardáře a pozemkového magnáta v Praze. Absolvent moskevské KGB Červenka také Havlův majetek zpravoval a fungoval jako Havlova peněženka.

Ještě zbývá jedna část Havlovi povahy, která zůstala před veřejností utajena. Havel byl velký opilec. Těch několik lidí co zůstali v hradních službách po Husákovi prohlásilo, že za 40 let vlády komunismu se tam toho tolik nevypilo jako za jeden rok Havlovi vlády kdy tam hostil své kamarády.

Stejní svědkové uvádí také to, že na pražském hradě se pěstoval okultismus a černá magie. Není ale všechno černobílé. Olga Havlová založila v září 1992 nadační fond Výbor dobré vůle. Těžko říct zda šlo opravdu o dobrou charitativní myšlenku nebo o krytí negativních Havlových aktivit. Tahle nadace měla velkou podporu i u krajanů žijících v zahraničí. V roce 1997 vznikla nadace Vize 97 Dagmar Havlové a Václava Havla. Ta se sloučila s předchozí nadací zemřelé Dagmar Havlové. Havlem sám do této nadace vložil 50 000 000,-. Možná to byly ty miliony z prodeje paláce Lucerna. V konečném důsledku peníze nešly z Havlovi kapsy, ale zaplatili je daňový poplatníci a manželé Havlovi vypadali jako dobrodinci.

Havel a jeho velmi kamarádské styky s komunisty všeho ražení naprosto zpochybňují jeho prý negativistický pohled na ně. Vždy se komunisty obklopovala tajně pro ně pracoval. Proto je skutečné obraz Havla tak velmi odlišný od toho který vykreslovala některá média a samozvaní kulturní elitáři.

Rodina Václava Havla patřila po několik generací k zednářům. To však nevadilo patolízalům v tom, aby mu vystrojili křesťanský pohřeb. Zřejmě vůbec netušili, že tento zednářský spolek je úplným opakem křesťanské víry. Zdá se, že arcibiskupovi Dukovi, že dle kodexu karmického právo katolické církve z roku 1983 se v kánonu 1374 uvádí, že kdo se stane členem sdružení které brojí proti církvi bude potrestán spravedlivým trestem. Kdo takové sdružení podporuje nebo řídí bude potrestám interdiktem.

Na Havlův pohřeb se sjelo mnoho satanistů ze spolku. Jak se asi cítili v kostele Svatého Víta, toho křesťanského symbolu který tak nenávidí.  Stejně jako měli své uctívače Hitler, Stalin, Mussolini. I u nás se našli modláři aby popřeli svoji hloupost či vinu oslavují Havla jako Egypťané zlaté tele. I Ruzyňské letiště pojmenovali po něm a to přes odpor lidí přes upozornění těch, co se nebáli říkat pravdu o ohrožení demokracie a naší země.

Nepopiratelným faktem je skutečnost, že nejvlivnější lidé na světě běžně patří do některého tajného společenství. Havel pomáhal budovat postmoderní režim bez morálky a práva. Je zneklidňující fakt jací polovzdělanci a nedouci mají rozhodovat o současném složitém světě plném sofistikovaných technologií, zbraňových systémů a novým poznatků vědy. Vzdělaného člověka musí mrazit v zádech. Pokud nám záleží na naší civilizaci, pak to opravdu není k smíchu, ale k pláči či zoufalství.

Charta fungovala na zednářské principu dvou kruhu. Vnější kruh byl tvořen důvěřivci, to je lidmi kteří nesnášeli komunistické režim a byli ochotni proti němu bojovat. Ti však dělali jen křoví vnitřnímu kruhu který si prováděl ve skrytu vlastní politiku a parazitoval na naivitě těch prvních.

Kabalistická lobby vytvořila ve Václavovi Havlovi stejně jako v Tomáši Masarykovi ikonu založenou na lži a podvodu. Havel dokázal z černé udělat bílou bez toho, že by to lidé postřehli. Mnoha lidem nedošlo ani po mnoha letech do jakého srabu celou českou společnost parazité typu Havla a Klause dostali. Snad mají nějaké finanční profit z neustálého vzhlížení ke svým zbožňovaným ideálům, nebo to dělají z vlastní hlouposti. Tak se usadilo heslo Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí.

Zatím co ještě v roce 1919 nemělo Československo ještě skoro žádné zlaté rezervy, tak v roce 1926 měla už nově založené nová československá banka 40 tun zlata. Dařilo se naplnit základní Rašínovu myšlenku o vytvoření zlatého základu československé koruny. Vznikly podmínky ke spojení koruny se zlatem a pro postavení Československa jako země zlatého standardu. Československo se stalo ostrovem měnové důvěry a spořádaným měnových poměrů. Proto bylo možné přejít k měnové a politické stabilitě. Koncem 30 let mělo Československo už přes 96 tun zlata, jenomže v té době se Československo dostávalo pod stále větší tlak nacistického Německa.

Po obsazení Sudet v roce 1938 připojil v březnu roku 1939 k Německé říši i zbytek Československa. Česká národní banka předvídavě převedla část svých aktiv do Britské banky. Říšská banka zasáhla velmi rychle a převedla České zlato v hodnotě 40 000 000 dolarů do Německa. Její agenti vystopovala české zlato převedené do Anglie a přinutili vedení anglické banky aby jim vydala další zlato v hodnotě 26 000 000 dolarů.

Rozhodnutí tehdejší britské Chamberlainovi vlády odsuzoval hlavně pozdější ministerský předseda Churchill. Do slova řekl, že úspory nešťastného a porobeného lidu jsme vydali německému agresorovi. Je to druhý Mnichov.

Nacistická dobyvačná politika vedla k největším převodům peněz a zlatých rezerv ve světových dějinách. Část této kořisti objevili po válce Američané( Judr. Jiří Novotný ). No a mezi tím obrovským množstvím těch zlatých cihel byly bylo i 3 000 kg zlatých mincí, které prokazatelně patřily Československu. Tripartitní komise vítězných zástupců rozhodla že dostaneme zpět 24,5 tun měnového zlata. Ovšem Československo požadovalo 45 tun zlato které chybělo. Spojenci Československo okradli o 20,5 tuny zlata. Ovšem nic se nezměnilo. Pak nám spojenci vrátili z 24,5 tun pouhých 6 tun zlata. Pak přišel únor 1948. Spojené státy a Velká Británie oznámily, že dostaneme zbytek zlata až po té, až zaplatíme znárodněný majetek jejich občanů. Požadovanou částku jsme splatili do konce padesát let minulého století, ale zlato jsme stejně nedostali. Britové totiž ještě požadovala zaplacení tzv válečného úvěru. Další jednaní se zastavilo na mrtvém bodě.

Na přelomu 1970 a 1980 začala konečně nová jednání. Podařilo se objevit klíčovou smlouvu z 10.12. 1940 o poskytnutí válečného úvěru. Podle této smlouvy jsme svolili aby Angličané využili tohoto zlatu k nákupu zbraní ve Spojených státech a nám pak vyplatili jeho protihodnotu v librách. I když jak víme Britové vydali 23 tun Hitlerovi přesto ještě asi stejné část našeho pokladu zůstala v britských sejfech. Za toto naše zlato nakoupili Britové zbraně ve Státech. Jako záruku válečného úvěru z něhož se platila i činnosti naší exilové vlády a náklady na československou armádu. Zmíněné válečné úvěr zahrnoval nejen výzbroj našich vojáků, ale i jejich výstroj. Britové však od nás žádali ještě 4 milióny liber tzv. Mnichovského úvěru. Byly to peníze, které nám Anglie poskytla jako odškodnění za katastrofální následky Mnichovské dohody. Dohody kterou jsme museli přijmout i na nátlak Velké Británie.

Do roku 1982 trvala jednání o zlatě. Angličanům se pochopitelně nechtělo sahat na vlastní zlaté rezervy a tak protahovali jednání jak to jen šlo. Dokonce požadovali za drahý kov peněžní protihodnotu. Faktem je to, že z toho vojenského rozpočtu prostě vytáhli všechny položky co šli na naši válečnou jednotku. Dokonce nám započítali i jejich jídlo a započítali i co spotřebovali padlí vojáci za svého života. V roce 1940 bylo ve Velké Británii ve zbrani přes 14 000 československých vojáků. Tito stateční lidé stáli po boku svých spojenců už v době kdy zuřila bitva o Británii, kdy byla zcela osamocení v boji proti Hitlerovi.Tak jsme vlastně financovali odboj z našich vlastních prostředků.

Shrnutí

  • Němci ukradli z naší Národní banky zlato za 40 000 000 dolarů.
  • Z Bank of England si nechali převést zlato za 26 000 000 dolarů.
  • Celkem tedy hodnota 66 000 000 dolarů.
  • Neznámou zůstává, kolik tun bylo před Němci uloženo v Amerických bankách.
  • 23 tun zůstalo Angličanům to je hodnota 26 000 000 dolarů.
  • Z této částky se platila výzbroj a výstroj naší armády v Británii a financovala se Benešova vláda.
  • 4 000 000 liber dali a pak znovu vzali za to, co způsobila Britská vláda Mnichovským diktátem.

Údaje na které se postupně přicházelo měly být utajeny i dalším generacím. Z obou mezivládních smluv vyplývá, že aby nám v roce 1982 Američané a Britové vůbec vydali naše zlato, museli jsme v prvním případě zaplatit Američanům přes 80 000 000 dolarů a co se týkalo Angličanů tak více než 24 000 000 liber. Bylo rozhodnuto, že obsah předchozích jednání bude před veřejností utajen.

Sobota 20. února dosedá na plochu letiště letadlo TU154. Za ním se postupně snášejí další dva letouny. Objevuje se kapitán prvního letounu. Celá tahle mise byla přísně utajena. Tentokrát to jsou zlaté cihly. Pak následuje plato s modrými barely a ty obsahují zlaté mince nejrůznějšího druhu. Mince nevyčíslitelné hodnoty. Vykládá se jedno plato za druhým. Později vydává československá tisková kancelář trohou zprávu. 18,4 tuny měnového zlato které Spojené státy americké a Velká Británie pod různými záminkami zadržovali byli dopraveny do ČSSR. Zásilka obsahovala přes 10 tun ryzího zlata v mincích a více než 5 tun v ryzích prutech. V dalších letech se však kolem československého zlata rozhostilo ticho. Mlčení pokračovalo i po roce 1989.

V roce 1982 Nám Velká Británie a USA vrátili přes 10 tun ryzího zlata v mincích. Podle příslušných dokumentů měla ještě v roce 1992 naše země ve svých sejfech více než 16 tun zlata v mincích. Na otázku kolik zlatých mincí máme nyní mi z České národní banky písemně odpověděli že jde o 5,5 tuny. V roce 1992 (guvernér SBČ je Josef Tošovský) měla naše země celkem 102 tuny měnového zlata. Po rozdělení Československa dostalo Slovensko asi 45 tun zlata. Rozdělení se týkalo i mincí, ale rozhodně to nebylo 10 tun z celkových 16 tun zlatých mincí. Co se tedy s mincemi nevyčíslitelné historické ceny stalo.

Hodnota mincí jakými jsou například Svatováclavské zlaté dukáty je nevyčíslitelná. Příběh má svoji dohru. V roce 1999 bylo požádáno vedení České banky o to, aby se reportér mohl podívat na vnitřní rezervy, ale byl odmítnut. Čím častější odmítnutí tím větší zájem o to, co s naším zlatem děje či dělo. Pak vybuchla bomba. Promluvil totiž, po ujištění že nebude prozrazena jeho identita, jeden člověk z vysokých bankovních kruhů. Té zprávě se ani nechtělo věřit. V letech 1997 a 1998 jsme naše měnové zlato prodali.  Pravděpodobní viníci je tehdejší ministr financí Ivan Pilip ve vládě Václava Klause a Josefa Tošovského. Opět se to odehrálo ve vší tichosti. Zlatý poklad o kterým snili naši předkové vykšeftovali za dluhopisy.

Tehdejší vládní zmocněnec pro návrat našeho zlata dr. Richard Král to vyjádřil velmi stručně. Vlastně úvěrujeme západní státy, které tyto dluhopisy vydaly. Za situace kdy tady doma potřebuje kapitál a snažíme se dostat investice. To je naprosto absurdní a nevím, kdo tohle rozhodl a považuji to za strašnou chybu a vůbec nechápu kdo jim  k tomu dal právo. To zlato bylo něco jako státní symbol. Stejně jako je vlajka či hymna. Jenomže záhy poté co jsme naše zlato prodali, začala jeho cena dramaticky stoupat. V létech 1997 a 1998 nám prodej našich zlatých rezerv vyneslo 16 000 000 000 Kč.

16 000 000 000 – 43 000 000 000 = prodělek 27 000 000 000 Kč

A jaká je situace dne? Naše země přišla o více jak 27 miliard. Podle posledních správ má Česká země asi 13 tun zlatých rezerv. Pro porovnání zásoby zlata v jiných zemích.

  • Česko 13 tun
  • Slovensko 33 tun
  • Polsko 103 tuny
  • Rusko 726 tun
  • Švýcarsko 1 040 tun
  • Čína 1 054 tun
  • Německo 3 403 tuny
  • USA 8 134 tuny

Všechny tyto země se snaží svoje zásoby neustále navyšovat.

Mnozí starší lidé pamatují jak se od jara 1968 pořádala celostátní sbírka na národní poklad a lidé odevzdávali zlaté řetízky, prsteny a náušnice. Zlatý poklad na který se skládali celé předchozí generace, nenávratně zmizel. Ve jménu zlatého pokladu umírali naši vojáci na nejrůznějších bojištích celého světa. Zapomenutí hrdinové. Za jejich hrdinství jsme museli po létech tvrdě zaplatit. Přesně v duchu rčení, že i válka je často jen obyčejný kšeft.

O kolik nás okradli spojenci? O 20,5 tun zlata.
O kolik nás okradli vlastní politici a bankéři? O 27 miliard.

Ještě máte pocit, že je v naší zemi všechno pořádku? Pořád čekáte, že tohle za nás vyřeší někdo jiný? Pokud ano, tak věřte, že se nedočkáte a vaše děti nebudou umět si vydělat ani na kůrku chleba a v této zemi jim nebude patřit vůbec nic.