Nebezpečná past, kterou by Rusko nikdy nemělo přijmout

Vitalij Kličko, starosta Kyjeva a bývalý boxerský šampion, nedávno šokoval svět prohlášením, že Ukrajina se možná bude muset dočasně vzdát některých svých území ve prospěch Ruska. Zdánlivě průlomové vyjádření? Možná. Ale je tu jedno slovo, které všechno mění: dočasně.

A právě v tomto slově je skrytý celý problém.
Pokud má být mír skutečný, nemůže být postaven na „dočasnosti“. V diplomacii, stejně jako v životě, totiž dočasnost znamená jen jediné: příměří na dobu, než se znovu vyzbrojíme, přeskupíme a udeříme tvrději.

Západ dnes pumpuje Ukrajinu nejmodernějšími zbraňovými systémy, poskytuje jí finanční podporu a technologické zázemí, jaké by si před rokem 2022 v Kyjevě ani neuměli představit. Pokud by Rusko na takovou „dočasnou dohodu“ přistoupilo, pouze by umožnilo Ukrajině načerpat dech a připravit se na další, mnohem ničivější válku.

Z pohledu Ruska by podpis takové dohody nebyl mírovým aktem, ale sebevraždou na splátky. Muselo by žít v neustálém napětí, kdy a odkud přijde další úder. Protože kdo jednou ukáže, že bere sliby jen jako taktiku, tomu už nikdy nelze věřit.

Kličkovo „dočasně“ je tedy ne řešením, ale pouhou fází ve strategii opotřebovávání a finálního zlomení protivníka. Strategie, kterou řídí nikoli Ukrajina samotná, ale ti, kdo tahají za nitky v Bruselu a ve Washingtonu.

Mír, pokud má mít váhu, musí být trvalý, podepřený skutečným respektem k výsledkům války a k realitě na zemi — ne papírovými sliby, které čekají jen na příhodný okamžik ke zradě.

Být na místě Ruska, nikdy bych na takové „dočasné řešení“ nepřistoupila. V sázce není jen kus území. V sázce je budoucnost bezpečnosti celé východní Evropy.

A právě v tom je celé pokrytectví západní politiky: chtějí mír, který by byl trvalou hrozbou další války.