Když slyším, jak v Praze nebo ve středních Čechách někdo pronese: „Lidi si jen stěžujou, vždyť se máme dobře!“, připadám si jak v pohádce. Ale ne v té hezké od Boženy Němcové – spíš v absurdním kabaretu, kde princ má tři auta, princezna luxusní dovolenou a k obědu se podává průměrný plat 70 tisíc.

Jenže zbytek republiky? Tam se v rodinách řeší, jestli koupit nový kotel, nebo zimu strávit ve svetru a s horkou vodou v hrnci. Na Moravě je průměrná výplata 25 tisíc, a to ještě s příměsí potu a zoufalství. Ale co naplat – „vždyť statistiky říkají, že se máme skvěle!“

Průměrný plat v celé zemi je skoro 47 tisíc. Hezky to vypadá na billboardech a tiskových konferencích, jenže ten průměr je jako guláš v parlamentní jídelně – někdo si naloží po okraj, a jinému zbyde jen mastná voda. Praha se svými 62 tisíci celé číslo nafukuje, zatímco venkov tahá za kratší konec lžíce.

A pak přijde Pražák a řekne: „Tak si přestaňte stěžovat a makejte.“ Jasně, zkuste vyžít s 25 tisíci. Zaplatit nájem, energie, jídlo… a ještě se usmívat, že se máme všichni stejně dobře. To by i pražská arogance spadla rychle na zem – až by seděli doma na zadku a počítali, jestli mají na chleba.

Já sama jsem rok šetřila na nový kotel. Žádná jachta, žádná dovolená v Řecku – jen prostá věc, bez které člověk v zimě zmrzne. A když při tom slyšíte, že si Češi jen stěžují, tak vás napadne, jestli by nebylo fér poslat pražské moudré hlavy na „rekvalifikační pobyt“ do malého města, kde si lidé váží každé koruny.

Co s tím? Politici by měli konečně přestat vysávat rozpočty venkova a cpát všechno do betonové díry jménem Praha. Je nutné změnit rozpočtové určení daní, aby víc peněz zůstávalo tam, kde jsou opravdu potřeba.

Protože jestli si v metropoli budou dál myslet, že venkov žije v žitě, tak se jednou může stát, že venkov tu jejich pohádku spálí i s tou pohádkovou knížkou. A pak už se bude těžko divit, proč má „zbytek republiky“ chuť Praze ukázat čerta i s vidlema.

—————————————————————————————————————

Pro pobavení nebo naštvání:-))

Dodatek: Jak se čerti divili Pražákům

Sedí takhle v pekle u ohně dva čerti a povídají si:

„Hele, Ferdo, co tam nahoře ti Pražáci pořád mají?“
„Ale, oni prý berou šedesát tisíc měsíčně. A stěžujou si, že jim to sotva stačí.“
„Šedesát?! To by nám Lucifer přidal, až by se mu rohy třásly. A na co to potřebujou?“
„No, na to svoje životní minimum – dvě auta, tři dovolený, hypotéka na barák s výhledem na panelák.“
„Hmm, tak to jo. A co venkov?“
„Tam mají dvacet pět tisíc. A z toho musí koupit chleba, zaplatit energie a ještě se tvářit, že se mají dobře.“
„Tak to by mě zajímalo,“ podrbal se Ferda vidlema na hlavě, „jak se ti Pražáci tváří, když si musí rok šetřit na pračku.“
„To nevíme, protože oni si pračku koupí hned. Ale kdybys viděl Moraváka, jak objímá novou pračku, to je teprve štěstí.“
„No, pak se nedivím, že mají tam dole plno práce,“ uchechtl se Ferda. „Pražáci nám sem chodí s přežraným žaludkem a venkov s prázdnou kapsou. Všichni stejně skončí v kotli, jen každý z jiného důvodu.“

A tak si tam dole čerti lámou hlavu, proč na světě platí jednoduché pravidlo: kdo má málo, musí počítat každou korunu, a kdo má hodně, ještě brečí, že nemá dost.

Autor: Milena Doušková