Každý den slyšíme nové zprávy: zdraží potraviny, energie, bydlení. A co slyšíme od politiků? Uklidňující řeči o tom, že „inflace už je zkrocená“ a že „musíme být trpěliví“. Jenže zkrocená inflace je pro ně číslo na papíře, zatímco pro obyčejné lidi je to prázdná lednice a studený byt.

Není nic horšího než poslouchat milionáře v kravatách, jak radí důchodcům šetřit. Oni sami mají platy přes sto tisíc, diety, příplatky, levné obědy v poslanecké jídelně a tučné odměny za funkce. A nám říkají: „Stačí neutrácel za zbytečnosti.“ Zbytečnosti? Jako máslo? Jako maso? Jako základní potraviny, které si spousta lidí už dnes dovolit nemůže?

Kolik seniorů v téhle zemi žije z důchodu, který sotva pokryje nájem a léky? Kolik rodin počítá, jestli si mohou dovolit ovoce, nebo raději koupí těstoviny na týden dopředu? To není normální život, to je přežívání. A přitom ti, co o tom rozhodují, nemají o takové realitě ani tušení. Jejich realitou je řidič, asistent, sekretářka a debaty o tom, kam letos na drahou dovolenou.

Kdybych měla tu moc, poslala bych každého politika na měsíc žít s průměrným důchodem nebo s minimální mzdou. Žádné výhody, žádné benefity. Jen 15 tisíc na účtu a šup – zaplať nájem, energie, léky, jídlo. A pak bych chtěla vidět, jestli se jim bude pořád chtít mluvit o „přechodných problémech“ a „světlých zítřcích“.

Dnes už nejde o to, jestli si koupíme luxusní věci. Jde o to, jestli si koupíme chleba s máslem, nebo chleba nasucho. O to, jestli zaplatíme teplo, nebo budeme sedět v kabátě doma. A tohle všechno se děje v zemi, kde si politici dál hlasují o svých odměnách a platí si luxusní život z našich daní.

My lidé jsme na tohle už příliš dlouho koukali v tichosti. Jenže ticho je voda na jejich mlýn. Pokud nezačneme křičet a klepat na dveře, budou si dál žít ve své bublině a my budeme dál počítat rohlíky.

Je čas jim říct: DOST!

Autor: Milena Doušková