Říká se, že historie se neopakuje. Omyl. Ona se sice neopakuje doslova, ale má neuvěřitelnou chuť hrát pořád dokola tu samou písničku – jen s trochu jinými slovy. A refrén té dnešní zní: „Dezolát, proruská špína, Putinova děvka, chcimír, svině, blbá tetka z vesnice.“

Ano, to jsou nálepky, které dnes letí víc než margarín v akci. Už se neříká „pane“ nebo „paní“, to je moc fádní. Teď se totiž lidé radši titulují slovníkem z hnojiště internetu. A přiznám se – já už si na to skoro zvykla. Když vám stokrát napíšou, že patříte za plot, začne to znít skoro jako pozvánka na víkendový pobyt v lázních.

Jenže pozor. To není jen sranda, že si lidi navzájem nadávají. To je klasická dehumanizace. Přestanou ve vás vidět člověka a začnou vidět jen nálepku. A s nálepkou se dá snadněji zacházet – můžete ji pošlapat, roztrhat, zahodit. S člověkem je to složitější, tam by to mohlo bolet svědomí. Ale se „sviní“? S tou se zachází jinak.

Největší tragédií přitom není to, že mně někdo nadává. To se přežije. Tragédií je, že tímhle způsobem se rozděluje společnost na dvě půlky, které spolu už nedokážou mluvit. Jedna druhou nenávidí a nadávky duní prostorem internetu jako bubny válečného tance. A přitom by stačilo zastavit, podívat se do očí a říct: „Hele, jsme oba lidi. Jen to vidíme jinak.“

Já jim nenadávám. Ne proto, že bych byla svatá – kdepak! Ale proto, že to nemá smysl. Nadávka ještě nikdy nikoho nepřesvědčila. Já je spíš lituju. Protože kdo přestane myslet a nechá se ovládat nálepkami, ten dřív nebo později přestane být svobodný. A s ním i celá země.

Historie už tohle všechno ukázala. Genocidy nezačínají plynovými komorami ani kulkami. Začínají slovem. A to slovo vždycky zní stejně: „On není člověk. On je jen náklad. Bestie. Nepřítel.“

———————————————————————————————————-

Jak jsem to začala dělat, zase něco pro pobavení:-)

Čertovský dodatek

A kdyby to někdo pořád nechápal, mám pro něj speciální čertovský slovníček. V pekle se tohle jmenuje „předkrm“. Než přijde hlavní chod – bití, týrání, zabíjení – servírují se lidem nadávky a nálepky. To proto, aby si hezky zvykli.

My čerti na to máme nos. Když slyšíme, jak se nahoře lidé překřikují, kdo je větší dezolát a kdo větší svině, my si v pekle jen leštíme vidle a kropíme ohniště. Protože dobře víme: až lidi přestanou vidět člověka v člověku, přijde náš čas.

Tak si říkám – jestli to není celé náhodou sabotáže z pekla. Ale nebojte. My si vás nakonec rozebereme všechny. Jenže byla by škoda, kdybyste nám přišli už polovičatí – bez srdce, bez rozumu, jen s tou pitomou nálepkou na čele.

Tak prosím, neopakujte to. Nebo bude v kotli narváno. A věřte mi – to se vám nebude líbit.

Autor: Milena Doušková