Odcházím bez mrknutí oka a zanechávám za sebou starý život. Odkládám ho jako zvětralé pivo, co páchlo do ráno na nočním stolku mého manžela. Někdy je potřeba uvědomit si, jak moc zvětral můj život a že je ještě čas na jiný, vychlazený v proudící vodě života, jak pivo vychlazené na dně potoka. Není zvětralé a klouže jeho hořkost do krku. Pak najednou je v ústě příjemně a mizí žízeň po životě. Jsem ho plná a říkám si v duchu, ještě jsem tady, ještě žiji a pořád od života něco chci a také dávat se mi zase líbí. Tak jdu a neotáčím se, ať neztratím odvahu.