„Nástup krajní pravice AfD v Německu je cesta do pekla. Děsí mě, koho jsou lidé ochotni volit,“ nechal se nedávno slyšet Ivan Bartoš.

Vlastně se ani nedivím, že ho to děsí. Kdyby totiž i u nás došlo k výraznému politickému posunu, těžko by se mohl dál zahalovat do vlajky Antify, trousit prázdné fráze v Poslanecké sněmovně a bezstarostně přihlížet k tomu, jak se promrhávají miliardy ze státního rozpočtu. Dobře ví, že pokud se politická mapa v Německu zásadně promění, dominový efekt se přelije i k nám. A pak už bude jen otázkou času, kdy mnozí z teplých sněmovních křesel poletí tak rychle, jak to jen půjde.

V jedné věci se však s panem Bartošem přece jen shodnu: i mě upřímně děsí, koho jsou lidé ochotni volit. Jen z úplně jiných důvodů. Často si říkám, zda jsou voliči v Česku tak slepí, zda je jim úplně jedno, komu dávají svůj hlas, nebo zda jsou jim některé zavedené partaje sympatické jednoduše proto, že s jejich morálním kompasem souzní.

Nikdy například nepochopím voliče Pirátů. Dívám se na to, jak dopadla Praha pod jejich vedením, a vidím rozbité a nefunkční město. Vybavím si zpackanou digitalizaci stavebního řízení, která stála státní pokladnu i celou ekonomiku obrovské miliardy a skončila fiaskem. A nezapomínejme ani na drobné „drobečky“ – jako když jejich současný šéf měsíc co měsíc inkasoval 50 000 Kč a veřejnosti to bez mrknutí oka vysvětloval jako údajný přeplatek za elektřinu. S oblibou lákají mladé rodiny na dostupné bydlení, ale realita jejich vládnutí ukázala přesný opak: bytovou výstavbu a trh s nemovitostmi poslali bezpečně k ledu.

Stejně tak nikdy nepochopím voliče STANu. To jim vážně nevadí kauza Dozimetr, ve které figurují temné zákulisní kšefty, obří peníze a dokonce i podezřelá úmrtí? Opravdu jim nevadí, že si z veřejných zdrojů a služebních bytů udělali bezodplatnou dojnou krávu?

A do třetice – voliči ODS. Kauza kolem Podnikatelské družstevní záložny (tzv. kampeličky), pochybné transakce s bitcoiny a nekonečný zástup dalších afér, které se za nimi táhnou jako červená nit. Je voličům této strany opravdu úplně jedno, jakým způsobem se hospodaří s veřejnými financemi a co všechno jim prošlo?

Ivan Bartoš se děsí Německa. Já se ale děsím toho, co se děje přímo před našima očima a co všechno jsou lidé u volebních skříněk schopni omluvit a hodit za hlavu.

Autor: Milena Doušková