I ve zdravotnictví se dá ušetřit. Kdo říká, že ne, ten buď vědomě lže, nebo vůbec neví, o čem mluví. Mohly by se zrušit zbytečné pojišťovny. Stačila by jedna a ušetřila by se spousta peněz. Rozhodně tam nemusí být milionové ploty a všichni ti ouřadové by mohli dělat konečně něco užitečného. Zbytek si přečtěte v článku.

Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra je v posledních letech v hluboké ztrátě v řádech stovek milionů korun. No a co? To přece nebrání tomu, aby se napakovala banda těch, co to dovedli skoro ke krachu, a my, daňoví poplatníci, to pak musíme zachraňovat. Jasně, zachraňuje to vláda, ale kdo je vláda? To jsme my. Bez nás by měli leda tak hovno, a ne prachy na rozkrádání.

Kdo kolik vyinkasoval?

Nejvíc dostal bývalý výkonný ředitel Otakar Smolík — přesně 23,4 milionu korun. Jak je možné, že nastřádal takovou sumu?

• Odchodné: 12násobek průměrné měsíční mzdy, což dělalo cca 11,8 milionu Kč.

• Konkurenční doložka: Dalších cca 11,8 milionu Kč za to, že po odchodu nebude pracować u konkurence.

Je pak snadné spočítat si jeho měsíční plat. Pan Smolík bral měsíčně skoro milion korun. To je fakt prča. To nebere Jájínek s Babišem dohromady. Ovšem Jájínek si to nechá a ještě strká do šrajtofle výpalné svojí ženy. 100 000 za měsíc je taky dobrá sumička.

Kdo všechno si odnesl balík?

• Lýdie Jaroměřská (bývalá personální šéfka): Těsně za rekordmanem Smolíkem vyinkasovala téměř 21 milionů korun. Byla to právě ona, kdo měl z pozice šéfky lidských zdrojů dohlížet na pravidla odměňování a smlouvy. Výsledek? Sama si přišla na neuvěřitelnou sumu a ještě stihla plynule přeletět na teplé místo náměstkyně do Všeobecné fakultní nemocnice (odkud ji po tomhle skandálu naštěstí obratem vyhodili).

• David Kostka (exgenerální ředitel): Ten na funkci rezignoval letos na jaře. Dostal 3 miliony jako odchodné a k tomu má ve smlouvě roční konkurenční doložku na další 3 miliony. Celkem si tedy za odchod odnesl 6 milionů korun.

• Další členové užšího vedení: Miliony padly i na odchodném a mimořádných odměnách pro zbylé členy užšího manažerského týmu z éry minulého vedení, čímž se celkový účet za tyto „zlaté padáky“ vyšplhal právě k té šokující hranici okolo 70 milionů korun.

• Rozdíl, který bije do očí: Pro srovnání — bývalý ředitel VZP (což je pětkrát větší pojišťovna než vnitro) dostal při odchodu odchodné necelé 3 miliony a žádnou konkurenční doložku neměl. Tady si z toho udělali doslova soukromou banku.

Docela mě zajímá, kdo sepsal takové smlouvy, které umožňují sebrat krachující pojišťovně 70 milionů. Ten člověk patří do basy — makat a splácet. Společnost by mu mohli dělat ti, co nás okrádali a přitom jim bylo jedno, že pojišťovnu vedou do krachu.

Co se bude dít dál?

Pravidla pro tyto štědré odměny schválilo ještě minulé vedení a správní rada pojišťovny. Jakmile se věc dostala na veřejnost skrze Český rozhlas, strhl se poprask:

• Prověrka a trestní oznámení: Ministerstvo zdravotnictví (v čele s Adamem Vojtěchem) a ministerstvo financí nechávají celou věc prověřit. Vojtěch mluví o šokujícím selhání a je připraven podat trestní oznámení pro podezření z porušení povinnosti při správě cizího majetku.

• Konec ve zkušebce: Zmiňovaná personální šéfka Jaroměřská po odchodu z pojišťovny nastoupila jako náměstkyně do Všeobecné fakultní nemocnice. Když tahle kauza praskla, vedení nemocnice s ní hned druhý den vyrazilo dveře ve zkušební době.

• Nový zametač: Nový generální ředitel ZP MV Ondřej Felix už oznámil, že pozici výkonného ředitele úplně zrušil, konkurenční doložky v manažerských smlouvách škrtá a vrací se k běžným standardům.

Uvidíme, jestli z toho policie dokáže něco vyvodit a vymáhat zpět, nebo jestli ty právně neprůstřelné smlouvy znamenají, že jim ty miliony zůstanou v kapse. Je to zkrátka výsměch všem, co si poctivě platí zdravotní pojištění.

Je celkem pochopitelné, že to lidi zvedá ze židle — když jde o veřejné peníze ze zdravotního pojištění, ze kterých se mají platit lékaři a léčba, a místo toho se z nich skládají desítky milionů na cestu pro pár manažerů. Myslím, že jak se z té židle zvedli, tak už si nesednou a konečně začnou dělat něco pro svoji vlastní ochranu před predátory, co se pasou ze státní kasy.

Ministři nás straší, že ve zdravotnictví a sociální sféře za chvíli nebudou peníze. Přemýšlejí, jak vytahat další peníze z kapes mladých lidí, jak je přimět doplácet na rodiče a kde co zkrouhnout. Přitom do zdravotnictví ročně teče obrovský balík peněz – výdaje se už blíží k neuvěřitelnému bilionu korun!

Opravdu ty peníze chybí, nebo jen nekontrolovaně utíkají děravým potrubím? Než začne stát znovu odírat obyčejné lidi, měl by si zamést před vlastním prahem. Tady je pět největších černých děr, kde zbytečně mizí desítky miliard:

1. Neefektivní síť malých nemocnic a liduprázdné porodnice

V Česku držíme obrovské množství malých nemocnic těsně vedle sebe. Příkladem za všechny jsou malé porodnice, kde se narodí třeba jen jedno dítě denně (nebo taky žádné za celý víkend). Přesto tam musí 24 hodin denně, 7 dní v týdnu sedět kompletní drahý tým – porodník, pediatr, anesteziolog i sestry.

• Jak to vyřešit: Tyto neefektivní provozovny sloučit a specializovanou péči přenést do velkých center (kde mají lékaři obrovskou praxi a pro pacienta je to bezpečnější). Uvolněná lůžka v malých nemocnicích se pak mohou okamžitě přeměnit na tolik potřebnou následnou a dlouhodobou péči pro seniory, která u nás tragicky chybí.

2. Léková turistika a tuny léků v popelnici

Podle Lékárnické komory se u nás ročně vyhodí nebo spálí nespotřebované léky za více než 2 až 3 miliardy korun! Starší lidé často obcházejí několik různých specialistů a každý jim předepíše „to svoje“. Běžně pak berou tři různé léky od různých značek, které mají naprosto stejnou účinnou látku. Pojišťovna platí to samé třikrát a pacientovi z toho bývá jen špatně.

• Jak to vyřešit: Povinné sdílení lékového záznamu, které doktora hned upozorní, že pacient už stejný lék bere. A také předepisování menších zkušebních balení, aby se drahé léky nemusely vyhazovat do koše, když pacientovi nesednou.

3. Nesmyslné papírování a duplicita vyšetření

Protože u nás pořádně nefunguje propojení dat mezi doktory, stává se, že vás tři různí lékaři pošlou na ty samé náběry krve nebo stejné RTG snímky během jednoho měsíce. Doktoři a sestry navíc stráví až třetinu své pracovní doby vyplňováním výkazů a papírováním pro pojišťovny.

• Jak to vyřešit: Skutečná elektronizace zdravotnictví. Pokud doktor na počítači uvidí výsledky vašich testů z minulého týdne, nebude vás posílat na nové. A když odbouráme byrokracii, lékaři zvládnou ošetřit více lidí bez nutnosti platit si stovky hodin předražených přesčasů.

4. Sedm pojišťoven a sedm úřednických aparátů

V Česku máme sedm zdravotních pojišťoven. Každá má vlastní ředitelství, obří budovy, správy, IT systémy, správní rady a drahé marketingové kampaně. Přitom všechny hospodaří s veřejnými peníze a nabízejí v podstatě to samé.

• Jak to vyřešit: Prořezat tento nabubřelý úřednický aparát nebo pojišťovny sloučit. Peníze mají jít na léčbu pacientů a platy zdravotníků, ne na provoz sedmi luxusních ředitelství.

5. Předražené nákupy materiálu a léků

Když si každá malá nemocnice nakupuje zdravotnický materiál, přístroje nebo léky sama za sebe, má nulovou vyjednávací pozici a nakupuje draho.

• Jak to vyřešit: Zavedení transparentních centrálních nákupů a aukcí. Když stát nebo kraj nakupuje materiál pro celou síť nemocnic najednou, dostane od dodavatelů úplně jiné, nesrovnatelně nižší ceny.

Závěrem

Peníze v našem zdravotnictví jsou. Místo toho, aby politici našli odvahu udělat v systému pořádek, raději vymýšlejí bič na mladou generaci a vyhrožují poplatky. Je načase přestat vyhazovat miliardy oknem a začít hospodařit s rozumem!

Autor: Milena Doušková