Dostalo se mi výtky, že jen kritizuji, ale jak to zlepšit, už nenapíšu. Udělám tedy změnu a napíšu, jak se dá výrazně ušetřit – třeba zrovna ve školství.

Vysoké školy u nás platíme my všichni z našich daní. Já si rozhodně nepřeji sponzorovat kdejaké studující dítě jen proto, že chce mít vysokoškolský titul, pak si sednout někam na zadek a celý život sestavovat tabulky o tom, kolik máme pohlaví.

Obory, které společnost k přežití nepotřebuje, by si studenti měli platit sami. Nemá na to? Ať si vezme půjčku a po ukončení studií ji začne splácet. Pro společnost je neúnosné platit kdejakou hovadinu, kterou si dítě usmyslí vystudovat. Chce to? Tak ať si to zaplatí.

Příklady neužitečných nebo úzce zaměřených oborů:

• Genderová studia a sociální ekologie: Obory s velmi nízkou poptávkou na trhu práce.

• Kulturní antropologie: Obor s minimálním přímým uplatněním.

• Specifické umělecké obory: Design obuvi, oděvu, skla či nábytku (vysoká konkurence, kde rozhoduje talent a dravost, nikoliv diplom).

• Teoretické humanitní vědy: Archeologie, dějiny umění nebo teorie náboženství (uplatnění téměř výhradně v akademické sféře).

• Trávníkářství: Pořádně zelený obor na zemědělce. Po třech letech studia budete podle webu školy vědět všechno o „zakládání a pěstování okrasných, hřišťových, krajinných a technických trávníků“. Aby ne, mezi profilové předměty patří třeba Hnojení trávníků nebo Speciální trávníkářství.

• Vinařství: Znalce vína s diplomem z vás udělají v Brně. Každý rok vezmou bez přijímaček 120 milovníků vína. Jediným kritériem je prospěch ze střední školy.

• Rekreologie: Přijímačky na rekreologii, kterou studujete třeba v Ostravě, nejsou pro lenochy. Musíte prokázat sportovní talent – čeká vás hrazda, akrobacie, sprint i vytrvalostní běh na 1500 metrů.

• Orální historie: Stanete se mistry biografických interview. Na Fakulta humanitních studií v Praze z vás udělají specialistu na zaznamenávání svědectví pamětníků.

• Historická interpretace: V rámci magisterského programu se z vás může stát odborník na historický zpěv, hru na kladívkový klavír, barokní flétnu nebo loutnu. Uplatnění pak najdete snad v souborech staré hudby.

• Aplikovaný golfový management: Nechce se ti moc učit, ale radši chceš nosit bílou polokošili, vozit se v autíčku po hřišti a hrát golf? Na univerzitě v Birminghamu žádný problém. Za tři roky z tebe bude odborník na golfové náčiní.

• Pivovarnictví a lihovarnictví: Tento program má vychovat manažery v oblasti lihovarnictví (např. na Heriot-Watt University ve Velké Británii). A nejspíš vás čeká každodenní ochutnávka destilátů.

• Profesionální kulinářské umění: Umět uvařit je fajn, ale na univerzitě v anglickém Derby se nadějní kuchtíci učí servírovat miniporcičky, které pak budou v restauracích prodávat za nekřesťanské peníze.

• Jachtový design: V Southamptonu si můžete splnit dětský sen a stát se návrhářem jachet.

• Wellness management: Učit se wellness management znamená mimo jiné testovat vířivky a bazénky.

• Etické hackování: Učí bojovat protivníkům v kyberprostoru a bránit sítě.

• Vikingská studia: Na University College v Londýně nabízí čtyřleté studium zaměřené na dobu Vikingů včetně skandinávských jazyků a plavby na vikingské lodi.

Užitečné a perspektivní obory:

• Informační technologie a počítačová věda: Neustálá poptávka po IT specialistech a expertech na kyberbezpečnost.

• Zdravotnictví a medicína: Všeobecné lékařství, zubařství, farmacie a ošetřovatelství.

• Technické a inženýrské obory: Strojírenství, elektrotechnika a stavebnictví.

• Ekonomika, finance a management: Analýza dat a podnikové řízení.

• Přírodovědné obory: Biomedicínské inženýrství, chemie spojená s moderními technologiemi.

• Pedagogika: Nedostatek učitelů v klíčových aprobacích.

• Psychologie: Zvýšená poptávka po odbornících na duševní zdraví.

• Právo: Tradiční a stále perspektivní obor.

Ano, takové školy náš stát potřebuje. To ale neznamená, že mají být zadarmo. Jen je třeba k tomu přistupovat jinak. I tady by měl student platit. Nemá na to a je talentovaný? Existují půjčky, stipendia, sponzorství – anebo možnost upsat se státu třeba na 10 let, že bude pracovat v oboru u nás a neodejde zdrhnout za výdělkem do ciziny. Jinak jsou náklady na jeho studium z naší kapsy zbytečné. My to zaplatíme a venku z toho mají užitek. Takhle by to opravdu fungovat nemělo.

Nejsnadnější je upsat se na roky práce pro naši společnost. To jsou potom dobře vynaložené peníze a myslím, že by tohle uvítali všichni. Šanci na studium má mít každé dítě, jen to nesmí být rozmazlený fracek, ale člověk, který ví, že něco dostal a něco musí společnosti vrátit.

Začala jsem šetřením na vysokých školách, ale musím být objektivní a napsat i o základkách, protože i tam tečou peníze proudem. Na každé dítě ve velkých školách dává stát kolem 100 000 Kč ročně. Ovšem u malých škol je to na jedno dítě až čtyřikrát více.

V Česku tvoří čtvrtinu všech základních škol tzv. malotřídky, tedy školy do 50 žáků. Celkem je jich 1 083. Je to sice největší podíl z celkového počtu škol, ale jejich počet za posledních deset let klesl. V tomto roce je v tuzemsku celkem 4 276 základních škol, které navštěvuje 1 000 346 žáků (vyplývá to z dat MŠMT).

Počet škol do 50 žáků se postupně snižuje – zatímco ve školním roce 2014/2015 jich bylo 1 216, loni už jen 1 128. Druhou nejpočetnější skupinu (22,4 %) tvoří školy s počtem žáků mezi 101 a 250. Velkých škol nad 500 dětí je zhruba 14,7 %, přičemž gigantů s více než 1 000 žáky máme v Česku pouze 17. Na vysoký počet škol má vliv i rozdrobenost našich obcí, kterých je zhruba 6 250.

Počet dětí klesá, počet učitelů stoupá Počet dětí na ZŠ meziročně mírně poklesl o 7 432 žáků. Přesto se drží nad milionem. Pro srovnání: před tenistou lety (2013/2014) se na českých základkách učilo jen 827 654 dětí.

Počet učitelů naopak vzrostl. Počet celých úvazků se zvýšil o 3 %. V regionálním školství je tak v přepočtu na plné úvazky zaměstnáno přes 157 tisíc učitelů.

Dalším důvodem, proč učitelů přibývá, zatímco dětí ne, je takzvaná inkluze (která živí na 35 000 lidí). Dříve fungoval systém praktických (zvláštních) škol, kde se dětem se specifickými potřebami věnovali odborníci tempem, které jim vyhovovalo. Dnes se snažíme mít všechny v jedné třídě. Výsledek? Učitel místo výkladu řeší individuální plány, asistenti mu pobíhají po třídě a nadaní nebo prostě „zdraví“ žáci jsou neustále brzděni, protože se čeká na nejpomalejší článek řetězu. Je to drahé, neefektivní a ve výsledku to neprospívá ani jedné straně. Místo abychom dětem dopřáli klid na učení v prostředí, které jim rozumí, mícháme hrušky s jablky a tváříme se, že je to pokrok.

Nemusíte být génius, abyste pochopili, že čím menší škola, tím větší náklady. Stejně tak je snadné si spočítat, že když ubývá žáků, nemělo by učitelů přibývat. Jsou to jednoduché kupecké počty: méně dětí rovná se méně učitelů. Kdysi bylo v jedné třídě i 30 žáků a učitelé nás zvládli naučit i vychovat. Sem tam to sice zaskřípalo, ale stěžovat si doma kvůli jednomu pohlavku nemělo cenu. Máma by jen řekla: „Zlobila jsi, tak ti ještě přidám.“

Malé školy jsou z ekonomického pohledu neefektivní. Dříve na takové „školičce“ stačil pan řídící a učitel a zvládli všechny předměty. Dnes je doba jiná a musíme se k tomu postavit čelem. Jediný způsob, jak ušetřit, je zrušit tyto maličké školy a děti svážet do těch velkých školními autobusy. Vím, rodičům se to nebude líbit, ale takový je život. Nejsme v komunismu, kde je zdánlivě všechno pro všechny a zadarmo.

Na závěr: Proč platí stát miliardy školám soukromým a církevním? Že by církev neměla peníze? Tak to ani náhodou. A proč dotovat soukromé školy, kde studují většinou děti těch, co fakt nemají do kapsy hluboko? Navíc slovo „soukromé“ dává jasně najevo, že do toho ministerstvo nemá co mluvit. No vidíte – a ještě jim to dotujeme my všichni, i když je k životu vůbec nepotřebujeme.

Autor: Milena Doušková