Nekonečné tabulky, nesmyslné dotace a úředníci od stolu: Jak zelená ideologie ničí českou půdu i českého hospodáře

Když se dnes podíváte na to, co se valí z Bruselu a z našich ministerstev pod líbivými nálepkami jako „Green Deal“, „ekologie“ nebo „udržitelnost“, člověku zůstává rozum stát. Lidé, kteří v životě nedrželi v ruce vidle, nestáli za plusem a krávu viděli tak maximálně na nablýskaném obalu čokolády, dnes diktují našim zemědělcům a chovatelům, jak mají pečovat o půdu, kdy smí orat, čím smí hnojit a kolik dobytka smí mít ve stájích.

Zdravý selský rozum zaměnili za úřednickou mánii. Výsledek? Zelená ideologie zemi neochraňuje – naopak ničí to poslední poctivé, co nám ze zemědělství ještě zůstalo.

Hospodář půdu miluje, úředník kontroluje jen papíry

Poctivý český hospodář nikdy nepotřeboval stovky stránek směrnic k tomu, aby věděl, jak se má chovat ke své půdě. Věděl to moc dobře sám, protože ho k tomu vedli otcové i dědové. Půda pro něj nebyla jen výkaz v počítači, ale život. Věděl, že když půdě nedá organické hnojivo, když ji vyčerpá a nedopřeje jí odpočinek, příští rok nesklidí nic a jeho rodina bude hladovět. Selský rozum velel střídat plodiny, držet dobytek kvůli hnoji, sázet remízky a udržovat meze, aby voda neodtekla.

Dnes? Dnes rozhoduje dotační kalendář. Zemědělec neorá a neseje podle toho, jaké je počasí a jak je půda připravená, ale podle toho, jaké datum svítí v evropském nařízení. Pokud zaseje o týden dříve nebo později, nedostane dotaci a může to zabalit.

Z hospodářů jsme udělali pultové písaře a věčné prosebníky, kteří tráví více času papírováním a vyplňováním nesmyslných výkazů pro kontrolory než na poli mezi plodinami.

Dotační deformace: Místo jídla pěstujeme dotace

Největším zločinem celého tohoto systému je, že odtrhl zemědělství od jeho hlavního smyslu: produkovat poctivé a dostupné jídlo pro vlastní národ.

Místo toho se vytvořil dotační drak, který křiví celý trh. Výsledkem jsou pole žlutá od řepky pro paliva, solární baroni na nejúrodnější ornici a likvidace tradičního chovu skotu i vepřového. Proč? Protože byrokracie a nesmyslné dotační podmínky zničily malé a střední chovatele, kterým se prostě nevyplatí bojovat s úředním šimlem. Je snazší pole zaorat pod podporované plodiny než denně pečovat o živé tvory pod neustálou hrozbou pokut za sebemenší papírovou chybu.

A korunu tomu všemu nasazují teze o tom, že dobytek „produkuje příliš emisí“ a že bychom měli maso nahradit chemií, červy nebo dovezeným nekvalitním zbožím z Jižní Ameriky. To už není ekologie, to je čistá zvrácenost a výsměch lidem.

Vraťme slovo těm, kteří na půdě žijí

České zemědělství a česká krajina nepotřebují další zelené směrnice, nesmyslné kvóty ani armádu kontrolorů v kravatách.

Potřebují jediné: vydat se zpět cestou selského rozumu.

1. Zrušit zbytečnou byrokracii: Dovolme našim zemědělcům znovu pracovat. Ať o poli rozhoduje ten, kdo na něm stojí, a ne úředník z klimatizované kanceláře.
2. Podpořit živočišnou výrobu a malé chovatele: Bez dobytka na polích nebude přirozený hnoj. Bez přirozeného hnoje bude půda mrtvá a závislá na chemii. Je to propojený řetězec, který naši předci znali nazpaměť.
3. Přednost pro domácí produkci: České jídlo z české půdy pro české lidi. To je jediná skutečná ekologie. Doážet potraviny přes půl světa v kamionech jen proto, že jsou o korunu levnější díky unijním kličkám, je vrchol pokrytectví.

Ekologie není o razítkách. Ekologie je o lásce k půdě, k vlastní zemi a k vlastním lidem. A tu žádná unijní směrnice nikoho nenaučí – tu v sobě bud hospodář má, nebo nemá.

Autor: Milena Doušková