Když se řekne „krádež českého zlata“, většina lidí si automaticky vybaví Hitlera. Jenže podle odtajněných britských dokumentů je pravda ještě horší – prsty v tom měla stará dobrá Anglie. Ano, ta „demokratická“ země, která se ráda tváří jako obránce spravedlnosti. Jenže historie ukazuje, že naši politici vsadili na špatného koně. A celá země na to doplatila.

Zlatý přesun před okupací

V březnu 1939, krátce před okupací, bylo z Prahy převedeno do zahraničí na 45 tun zlatých rezerv. Naši představitelé chtěli zlato ochránit před Německem. Jenže, jak už to bývá, přepočítali se. Do londýnské banky putovalo zlato v hodnotě šesti milionů liber, další čtyři miliony liber ležely ve Švýcarsku. Na papíře to vypadalo chytře, ve skutečnosti jsme dali naše bohatství rovnou do rukou anglických bankéřů – a ti se zachovali přesně tak, jak byste čekali.

Anglická „loajalita“

15. března 1939 obsadilo Německo zbytek Československa. A co udělala Anglie? Už 17. března poslala depeši švýcarské bance, aby vydala české zlato Německu. Pouhé tři dny po okupaci tak Londýn legitimizoval Hitlerův nárok. A 21. března převedla Bank of England našich šest milionů liber v čistém zlatě na účet německé říšské banky.

Naše exilová vláda o pár měsíců později zoufale žádala přístup k alespoň části financí. Odpověď Británie? Tvrdé „ne“. Dokumenty jasně ukazují, že Londýn se postavil na stranu nacistů – zatímco české zlaté rezervy odplouvaly za Rýn.

Proč? Protože Anglie měla v Německu své ekonomické zájmy a pořád doufala, že se s Hitlerem vyhne válce. A nějaké malé Československo? To bylo na poslední koleji.

Po válce další facka

Po roce 1945 se rozběhla Pařížská dohoda o repatriaci měnového zlata. Komise složená z USA, Británie a Francie měla ukradené zlato navracet jeho vlastníkům. V praxi? Zdržování, kličkování a politikaření.

V britských archivech se našlo memorandum z roku 1949, kde se píše jasně: vzhledem k tomu, že Československo spadlo do sféry SSSR, není v zájmu urychlit navracení zlata. Přeloženo: zlato bylo rukojmím studené války.

Kolik jsme dostali zpět?

• 1952 – vráceno 6 tun zlata.

• 1982 – dalších 18 tun.

• 1996 – konečně posledních 20 tun.

Celkem jsme se dostali k našemu vlastnímu majetku až po více než padesáti letech. Po celou tu dobu s ním „civilizovaní spojenci“ nakládali, jak se jim zachtělo.

Pointa?

Německo okupovalo naši zemi. Ale kdo první prodal naše zlato Hitlerovi? Anglie.
A když už bylo po válce a všichni mluvili o spravedlnosti a nápravě? Kdo naše zlato držel jako politickou zbraň? Opět Anglie.

Až příště uslyšíte řeči o „věrných spojencích“ a „anglické čestnosti“, zkuste si vzpomenout, jak dlouho nám trvalo dostat zpátky, co bylo naše.

Článek je napsán podle  Bohuslava Kučery – politického ekonoma

Autor: Milena Doušková