Oficiální zprávy? „Ukrajina vítězí, Rusové se hroutí.“ Jenže když člověk odhrne propagandistickou mlhu, vyjede mu na oči číslo, z kterého by i kostlivci v márnici polkli naprázdno: až 1,7 milionu mrtvých Ukrajinců.

To není válka. To je řeznictví otevřené 24/7. Osm z deseti ukrajinských vojáků padne, zbytek je tak rozsekaný, že se na frontu už nevrátí. A proč? Protože raněné dnes nikdo netahá z bojiště – drony koukají jak supi a obrněný transportér je jen plechová rakev na pásech.

Rusové taky krvácí, ale v poměru je to zhruba 1 ku 5. Takže kdo tu vlastně vyhrává? Politici v Evropě, kteří si u kávičky plácají po ramenou, že „Ukrajinci bojují za naši svobodu“. My ostatní jsme jen povinni zatleskat a platit účet.

A největší šprým? Německá média pořád tvrdí, že „Putin má strašné ztráty“. Mezitím na Ukrajině chybí celá jedna generace dělníků, řemeslníků a otců rodin. Ti, co měli postavit baráky, teď hnojí pole. A ti, co měli peníze, už dávno sedí někde v Berlíně nebo Varšavě a dumají, jak se vrátit bez špíny na rukou.

Až jednou ty skutečné počty vylezou ven, čekám klasickou frašku: v novinách to propašují na patnáctou stranu vedle sudoku, a politici se budou tvářit: „Jejda, trošku jsme se spletli.“ Jenže ono se nespletlo – ono se vědomě lhát chtělo.

Tak si připravme popcorn, protože tenhle film nemá hrdiny. Má jenom masu mrtvých, pár tlustých politiků a jeden velký otazník: co vlastně ještě z té Ukrajiny zbude?

Autor: Milena Doušková