Kdysi dávno, v srpnu 1968, byla u budovy rozhlasu postříkána česká vlajka krví hrdinů, kteří se postavili sovětským tankům. Normálně by skončila někde v depozitáři Národního muzea, kde by ji občas okoukl školní zájezd a správcová by ji jednou za deset let přestříkla sprejem proti molům. Ale ne! Tohle nebyl kus hadru. Tohle byla Vlajka s velkým V, která si sama řekla: „Já budu cestovat! Já budu symbolem!“

Od té chvíle putuje světem jak starodávná svátost. Trochu jako Turínské plátno, jenom praktičtější – dá se použít jako ubrus, závěs nebo provizorní deka. V 70. letech sloužila undergroundovým básníkům jako koberec v garsonce, v 80. letech ji jedni soudruzi málem vyprali s prapory ROH, ale krevní skvrna hrdinně odolala Persilu i Perwollu.

Po revoluci se vlajka ocitla na všech významných místech: na Václaváku, na Strahově, v hospodě U Fleků (tam se nasákla pivem, ale krev zůstala neporušená). A když se Češi začali cítit opět ohroženi ruským imperialismem, rozhodla se sama odjet na Ukrajinu. Samozřejmě stopem – protože vlajka přece nemá peníze.

Tam ji vojáci s posvátnou úctou líbají a objímají, protože Foltýn pravil, že je to tak správně. Co na tom, že by v reálu ocenili spíš granátomet, neprůstřelnou vestu nebo aspoň balíček škvarků. Symbol je symbol! A tahle vlajka je univerzální talisman: líbneš ji – a hned máš +10 morálky, +20 odvahy a +50 proti ruským tankům.

Plány do budoucna? Velkolepé. Vlajka má už objednanou letenku do Tchaj-wanu, kde ji tamní obyvatelé políbením přemění na protidronovou zbraň. Poté se chystá do Bruselu, kde bude přijata jako nový oficiální maskot Evropské unie. A nakonec? NASA už vyjednává, že ji vynesou na Měsíc – a až tam astronauti z USA, Evropy i Japonska vlajku políbí, Putin prý v přímém přenosu sám od sebe zčervená, padne na kolena a omluví se světu za všechno.

A jestli se ptáte, co bude dál – existuje už návrh, aby se ta posvátná krevní kapka z vlajky extrahovala, rozmíchala s vodkou a prodávala v plechovkách jako energetický nápoj „Freedom Energy – s příchutí hrdinství“. Údajně dodává energii, patriotismus a mírnou halucinaci, že Foltýn ví, o čem mluví.

A tak vlajka dál putuje po světě, nasává nové významy a vděčné polibky. Člověk by skoro věřil, že jde o nadpřirozenou relikvii s kouzelnou mocí. Jenže pak se ozve Foltýn a začne o tom mluvit takovým tónem, že i sousedovic koza by si ťukala rohem na čelo. Foltýn totiž vidí mystický artefakt, co spojuje dějiny, krev mučedníků a budoucí vítězství civilizace, teda chce nám namluvit že vidí. Zkrátka – když se Foltýn rozjede, vyznívá to, jako by do mikrofonu mluvil prorok po třech lahvích červeného. A výsledkem je, že i dobrá myšlenka zní jako kdyby ji hlásil magor, co si spletl českou vlajku s Ježíšovým rubášem.

Autor: Milena Doušková