Po studiu plachtila kniha a já dychtivě čekala, jestli se za ní nevznese i Mirunka Němcovic.
Byla totiž tak vzteklá, až se nafoukla, a vůbec by nebylo nemožné, že by se taky vznesla a plachtila za tou knihou. Nedočkala jsem se, ale kabaret to byl prvotřídní. Ještě jsem se nad politickou debatou tak nepobavila. Samá lež, samý útok, a ta jejich slavná demokracie, morálka a úcta – všechno zmizelo pod vzteklýma očičkama přestárlé poličky.

Myslím, že by už měla zůstat doma na zadku, protože i za kačku by byla její přítomnost v Senátu zatraceně drahá.

Kovářová jí skvěle sekundovala a dvě usměvavé poličky – Konečná a Maláčová – to stejně vyhrály na celé čáře, i když je ty dvě semetriky málem nepustily ke slovu. Mám silné podezření, že se bavil i Václav Moravec. Tím, koho pozval, si snad musel ten kabaret přát – jinak by ty čtyři dohromady přece nikdy nedal.

Tahle „debatní“ čtveřice byla jako ukázka všeho, co dnes politiku deformuje: vztek, hysterické přerušování, nulová sebereflexe a hlavně – absence jakéhokoliv skutečného obsahu. Místo programu jsme dostali přehlídku osobních averzí, místo nápadů na řešení problémů výklad dějin každé z nich z vlastního pohledu.

Mirka Němcová se zjevně rozhodla hrát roli morální autority národa, ale výsledkem byl spíš výbuch sopky. Ta žena by snad vynadala i stolu, kdyby byl natřen rudě. Kovářová si spletla pořad s osobní terapií a nezvládla potlačit ukřivděnost, která jí lezla z očí i uší. Ne, vážení, tohle není reprezentace žen v politice, to je ukázka, jak hluboko jsme jako společnost klesli, když tohle bereme jako normu.

A přitom tam seděly dvě ženy, které – ač si o nich můžeme myslet cokoliv – zůstaly věcné. Konečná s Maláčovou se snažily mluvit k věci, ale to se v tom kraválu skoro nedalo postřehnout. Každý jejich pokus byl udušen ječákem z pravé strany stolu.

Tohle nebyla debata. To byla reality show pro voliče, kteří už rezignovali na to, že se v politice může mluvit o důležitých věcech bez urážek a teatrálnosti. Možná měl Moravec připravit cedulky s nápisem „Potlesk“ nebo „Pískot“, aby se to dorazilo i divácky.

Ale víte co? Vlastně díky za ten večer. Byl to dokonalý obraz naší politické scény – rozdělené, neurotické, neschopné normální diskuse. A tenhle obraz by si zasloužil zarámovat a pověsit do každé školní učebny občanské nauky, aby mladí věděli, jak politika vypadat nemá.