Nad Terezínskou pevností, místem nekonečného lidského utrpení a smrti, dnes vlaje ukrajinská vlajka.
Symbol země, odkud během druhé světové války vzešlo mnoho těch, kdo v nacistických uniformách surově mučili a vraždili východoevropské Židy, Rusy, Poláky i vlastní krajany.

Terezín měl být mementem hrůz, které se už nikdy neměly opakovat.
Místem, kde ticho samo vypráví příběhy utrpení a bolesti těch, které svět odepsal. Místem, kde se nehraje na politiku, na módní sympatie či loajality k aktuálnímu geopolitickému kurzu.
Ale dnes? Dnes tam vlaje cizí vlajka.
A není to vlajka, která by patřila k příběhu utrpení a vzdoru – je to vlajka, která připomíná bolest a zradu.

Historie neumí lhát.

Je nepopiratelným faktem, že mezi pomocnými složkami nacistického režimu působily tisíce Ukrajinců.
Nešlo o ojedinělé případy.
Ukrajinské oddíly, známé jako Trawniki-männer, byly cvičeny nacisty právě k tomu nejodpornějšímu – k hlídání, bití a likvidaci vězňů v táborech smrti jako Sobibor, Treblinka, Majdanek.
Mnozí z nich v krutosti dokonce překonávali své německé pány.
V Terezíně sice hlavní moc drželi Němci, ale duch východní brutality nebyl neznámý ani tam.

A dnes?
Dnes na takovém místě vlaje ukrajinská vlajka bez ohledu na historický kontext.
Jako kdyby šlo o tržnici politických sympatií.
Jako kdyby oběti terezínského ghetta už nebyly ničím než kulisou pro současnou propagandu.

Nejde o to, svalovat vinu na současné Ukrajince. Válka, která dnes jejich zemi devastuje, je tragédií sama o sobě.
Ale jsou místa, kde se nesmí hrát na geopolitiku.
Jsou místa, kde by měla platit tichá, univerzální úcta – bez vlajek, bez demonstrace náklonností, bez křiklavých gest.

Terezín je symbolem českého utrpení.
Je symbolem židovského utrpení.
Je symbolem všech, kdo byli za války zbaveni lidskosti.

Vyvěšení ukrajinské vlajky nad Terezínem je fackou nejen těm, kdo tam umírali.
Je fackou české paměti.
Je fackou historické pravdě.

Každý, kdo si váží památky obětí druhé světové války, by měl dnes mlčet v pokoře – a protestovat v duchu.
Památka mrtvých si zaslouží něco lepšího než politická gesta.
Památka mrtvých si zaslouží pravdu a úctu.

A dnes?
Dnes se nad jejich utrpením tetelí cizí prapor a křičí do světa: „Zapomeňte!“

My nezapomeneme.
A nenecháme zneuctít místa, která by měla být posvátná.