Začalo to nevinně, když jsme s Havlem přistáli v náruči USA, jako věrný přívěšek na klíče. Tehdy jsme možná věřili, že nás západní vítr odnese k lepším zítřkům, ale nakonec nás jen pověsili na americkou lednici jako suvenýr z východu. Svoboda na prodej – vzpomínáš?

Pak přišel Klaus, mistr privatizace, který rozdal republiku jako koblihy na trzích. Nechť každý něco urve! A urvalo se. Sám Klaus si asi říkal, že když už je ten trh „svobodný“, tak proč si nepřivlastnit i něco navíc? Vždyť je to tržní, ne?

Zeman? Ten přišel s novou taktikou. Co se nerozkradlo, to se prodalo. Nemá smysl si něco držet pro sebe, když to můžeš střelit. A tak republika změnila majitele, aniž bychom si toho všimli. Takhle se to dělá, když máš ve Východě kamarády a na Západě oči přivřené.

A teď Pavel. Tichý voják, který přišel s jediným cílem – zbrojit. Nic se neprodává, nic se nerozdává, všechno se připravuje. Na co? No, válka je přece fajn byznys. Tak se těš, občane, až tě jednou povolají – a pak možná zjistíš, že nejsi jen přívěšek, ale pěšák na šachovnici, kde tahy řídí někdo jiný.

Tak co milí Moravané, Slezané a Češi. To jsme si pomohli. To jsme měli a máme plejádu opravdu „bezva“ prezidentů. Hned ten první – Václav Havel. Umělec, co si hrál na filozofa, ale ekonomicky rozbil, co šlo. Stačilo jen mávnout rukou a průmysl šel do háje. Hlavně, že se všude pořád mluvilo o morálce, zatímco na lidi se zapomnělo.

Pak tu máme Václava Klause, otce privatizace. Rozprodat, rozkrást a pak si umýt ruce. No, hlavně, že máme trh, kde si lidi nemají co koupit. Klausovi jsme poděkovali a šlo se dál, aniž by někdo zvedl obočí.

A teď Miloš Zeman – starý lišák, který se při každé příležitosti urazil, pokud někdo nesouhlasil. Zemi sjednotil – akorát proti sobě. Místo, aby držel rozum nad vodou, tak tahal svoje přátele do všech koutů moci.

No a konečně, máme Petra Pavla. Zelený maskáč sundal, a najednou si hraje na rozumného civilistu. Ale všichni vidí, jak to s ním je – jednou tak a podruhé onak, záleží, odkud fouká vítr. Stačilo mu pár měsíců a už nám je všem jasné, že očekávání byla zbytečná.

Takže shrnuto: od filosofických snílků, přes ekonomy zkázy, po lišky, co tahají nitky. A kde jsme dnes? Zase v háji…