Moudří a nezmaroví - příběh Generace, která viděla všechno
a- a a+ Inspirovala mě různé články na internetu a tak jsem je převedla do pár bodů a přesto obsahuje celý život.
Kdysi dávno, v dobách, kdy se místo smartphonů používaly psací stroje a místo TikToku tančili na diskotékách, se narodila generace, která je dnes považována za „starší“. Tito lidé spatřili světlo světa v bouřlivých 40., 50. a 60. letech a jejich životní cesta je plná humoru a ironie.
Rána s budíkem a všudypřítomnou vodou
Milka, jedna z hrdinek této generace, si živě vzpomíná na své dětství. Každé ráno jí její děda probouzel nekompromisním zatažením za nohu a ledovou sprchou z kýblu. „Milka, hybaj hore! Chceš poznat žně na vlastní kůži, tak šup z postele,“ volal. Milka se bránila, ale věděla, že sliby se mají plnit. Navíc, jaképak ciráty s městskou holkou. Děda doufal, že právě na poli najde to pravé ořechové.
Z dobrodružství na poli k dobrodružství v digitalu
Vyrůstali v 50., 60. a 70. letech, kdy chodili do škol v kraťasech, kalhotách do zvonu a minisukních. Studovali v 60., 70. a 80. letech a zažili dobrodružství 80. a 90. let, kdy svět nebyl ještě zkažený internetem. Milka a její přátelé jezdili na čundry, na chmel a brambory, pekli buřty na klacku a hráli člověče, nezlob se. Náboženství spolužáků pro ně nebylo důvodem ke sporům, pili vodu ze studny a z kohoutku a jedli čerstvou zeleninu a ovoce.
Od analogového dětství k digitální dospělosti
Tato generace zažila přechod od černobílých snímků k YouTube, od vinylů k online hudbě a od ručně psaných dopisů k e-mailům a WhatsAppu. Pamatují si první počítače s děrnými štítky a dnes se smějí nad gigabajty a megabajty ve svých chytrých telefonech. „Kdo by si tehdy pomyslel, že budeme mít celou hudební knihovnu v kapse?“ říkávala Milka se smíchem.
Dobrodružství na kolečkových bruslích a v zářících discoluxech
Celé dětství strávili na kolečkových bruslích, tříkolkách a kolech. Později přešli na mopedy a auta na benzín či naftu. Dnes už si někteří pořídili hybridy nebo elektrická auta. Jejich mládí bylo plné tanců na zábavách a diskotékách, kde zářili v discoluxech.
Ze školních lavic ke genové revoluci
Byli svědky událostí, které měnily svět. Od objevu DNA a RNA až po genovou terapii a genové otisky prstů. Z dětí, které ve školních lavicích kreslily křídou na tabule, se stali dospělí, kteří viděli nástup molekulární biologie a její revoluční dopady.
Z moudrých k nezmarům
V roce 2010 se z nich stali „moudřejší“ a v roce 2020 pokračovali dál, i když se svět měnil rychlostí blesku. Prošli osmi desetiletími, dvěma stoletími a dvěma tisíciletími. Zůstávají jedineční svou schopností přizpůsobit se změnám. „Jsme jako nezmaři,“ říkávala Milka, „viděli jsme všechno a stále tu jsme.“
Oslava jedinečné generace
Ať už jste jejich rodiče, prarodiče nebo snad vy sami, patříte k jedinečné generaci, která prošla všemi těmi změnami. Tleskáme vám za vaši schopnost přizpůsobit se a za váš smysl pro humor a ironii, který vám pomáhá zvládnout i ty největší životní výzvy.
3 komentáře
Vítejte v diskusi ke článku. Sdílejte své názory, obavy i rady.
# Iva neutrálně
Kdysi se mě syn zeptal, jak jsem trávila dětství. Bez zbytečného vysvětlování jsem mu vzala mobil a veškerou moderní techniku, dala mu minerálku ( to už byl přepych, my měli tu zelenou za 0,30Kč) a řekla mu ať jde ven na vzduch za svými vrstevníky trávit dobrodružství. No díval se na mě jako bych spadla z jahody. Ano, patřím do této generace a jsem vděčná za všechna ta dobrodružství, lumpárny a hlavně volnost a svobodu, kterou jsme měli. Naučili jsme se mezi sebou komunikovat, klást hranice v jednání. Ale volnost neznamenalo, že jsme si mohli vyskakovat a chovat se, jako se to děje s politováním nyní. Rodiče, učitel a každý dospělý byl autorita, přes to vlak nejel.......aspoň takto jsem to vnímala. Stále slyším, že je jiná doba. Na toto spojení slov, promiňte mi, jsem těžce alergická. Doba je taková, jakou jsme my sami dopustili, aby taková BYLA. To je na tom to nejsmutnější. Připustili jsme, být na sebe hrubí, připustili jsme, ničit si vlastní kulturu národa, začala se projevovat chamtivost, sobeckost, bezcitnost, mezigenerační netaktnost...........a tak bych mohla pokračovat. Co mi však vadí nejvíce ze všeho, že jsme přistoupili na diktatůru Západu a to naprosto ve všem. První největší výdobytek kultury Západu, jsou bezdomovci. Kde se poděl ten hrdý národ MADE IN CZECHOSLOVAKIE ? Od jehly po letadla jsme si uměli vyrobit sami. Kde je sláva našeho vývozu a úspěchu na světavých výstavách? Byli jsme právě na Západě vyhledávaní ve vývozu skla, bižutérie, piva, aut atd. A hlavně všichni museli pracovat, kdo nepracoval, o toho se začala zajímat bezpečnost. Slýchavali jsme od své předešlé generace, jak to bylo za 2.světové války. Ta zase slýchavala, jak to bylo za 1.světové války, atd. Měli jsme možnost porovnání. Tato mobilovodigitální generace neměla a nemá možnost v tomto porovnání, a tak vše berou, s vervou, konzumně co jim život nabízí a naprosto nevnímají běžný život kolem sebe. Je to smutné, velmi smutné, a tak trochu souhlasím s názorem, komentářem pana Václava Hule.
Odpovědět
Reagujete na komentář
Zrušit reakciProsíme dodržujte slušné vychování a obecný kodex diskutujících.
Názory se daji projevovat i slušně, přesto s důrazem.