Druhá světová válka, která probíhala od roku 1939 do roku 1945, měla mnoho složitých a vzájemně propojených příčin. Níže je několik hlavních důvodů, které vedly k jejímu vzniku:

Versailleská smlouva (1919) – Po skončení první světové války byla na Německo uvalena tvrdá omezení a reparace. Mnozí Němci považovali podmínky Versailleské smlouvy za ponižující a nespravedlivé. Tato smlouva vytvořila hospodářské a politické napětí, které vedlo k nespokojenosti a touze po revanši.

Ekonomická nestabilita a Velká hospodářská krize (1929) – Celosvětová ekonomická krize vedla k masové nezaměstnanosti, chudobě a sociálním nepokojům. V Německu krize způsobila obrovskou inflaci a hospodářský kolaps, což umožnilo extremistickým hnutím, jako byl nacismus, získat podporu mezi zoufalými občany.

Vzestup totalitních režimů – V meziválečném období se v Německu, Itálii a Japonsku dostaly k moci totalitní režimy, které prosazovaly agresivní nacionalismus a expanzionismus. Adolf Hitler v Německu, Benito Mussolini v Itálii a vojenská vláda v Japonsku měli ambice rozšířit svá území a vliv.

Nacionalismus a revanšismus – Mnoho Němců chtělo obnovit národní hrdost a moci po ponižujících podmínkách Versailleské smlouvy. Hitler slíbil obnovit německou velikost, což přitahovalo mnoho voličů. Podobně i v jiných zemích byly silné nacionalistické a expanzionistické tendence.

Selhání Společnosti národů – Společnost národů, mezinárodní organizace založená po první světové válce s cílem udržovat mír, nebyla schopna efektivně řešit konflikty a zabránit agresi. Nedokázala zastavit Japonsko při invazi do Mandžuska (1931), Itálii při útoku na Etiopii (1935) a Německo při remilitarizaci Porýní (1936).

Agrese a expanze nacistického Německa – Po nástupu k moci v roce 1933 Hitler začal otevřeně porušovat Versailleskou smlouvu a prosazovat expanzionistickou politiku. Anexe Rakouska (Anschluss, 1938), okupace Sudet a později celé Československé republiky (1938–1939) byly kroky vedoucí k válce.

Politika appeasementu – Velká Británie a Francie se snažily udržet mír prostřednictvím ústupků Hitlerovi, což ho jen povzbuzovalo k dalšímu agresivnímu chování. Mnichovská dohoda z roku 1938, která umožnila Německu připojit Sudety, je klasickým příkladem appeasementu.

Pakt Molotov-Ribbentrop (1939) – Tento pakt o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem, který zahrnoval tajný protokol o rozdělení Polska a dalších východoevropských zemí, umožnil Hitlerovi zaútočit na Polsko bez obav z východní fronty. Německá invaze do Polska 1. září 1939 vedla k vyhlášení války ze strany Velké Británie a Francie a tím začala druhá světová válka.

Tyto faktory společně vytvořily nestabilní a napjaté mezinárodní prostředí, které vedlo k vypuknutí druhé světové války.

Srovnání

Srovnávat tehdejší a dnešní nálady lidí je složité, protože svět se od 30. let 20. století výrazně změnil. Některé aspekty však mohou být srovnatelné, zatímco jiné jsou odlišné. Zde jsou některé podobnosti a rozdíly mezi tehdejší a dnešní situací:

Podobnosti:

Ekonomická nejistota: Velká hospodářská krize v 30. letech způsobila masivní nezaměstnanost a ekonomické potíže. Dnes vidíme ekonomické nerovnosti, finanční krize a dopady pandemie COVID-19, které způsobují podobnou nejistotu a frustraci.

Politická polarizace: Ve 30. letech docházelo k polarizaci politických názorů, což vedlo k nárůstu extremismu a populismu. Dnes je vidět rostoucí polarizace politických názorů v mnoha zemích, což může přispět k nestabilitě.

Nacionalismus a populismus: V období před druhou světovou válkou se nacionalismus a populismus staly silnými hnacími silami politiky. Dnes vidíme podobné trendy s rostoucím nacionalismem a populismem v mnoha částech světa.

Rozdíly:

Globální instituce: Po druhé světové válce byly vytvořeny mezinárodní instituce, jako je OSN, které mají za cíl předcházet globálním konfliktům a podporovat mír. Tyto instituce dnes hrají významnou roli v udržování světového pořádku.

Jaderné odstrašování: Existence jaderných zbraní a koncept vzájemně zaručeného zničení (MAD) dnes působí jako silný odstrašující prostředek proti přímým vojenským střetům mezi velmocemi.

Globalizace a propojenost: Dnešní svět je mnohem více propojený díky globalizaci, obchodu a komunikacím. Tato propojenost může působit jako stabilizující faktor, protože národy jsou na sobě ekonomicky závislé.

Hrozba další světové války

Zatímco současný svět čelí mnoha výzvám, včetně politických napětí, ekonomických nerovností a změn klimatu, pravděpodobnost vzniku třetí světové války je obecně považována za nízkou. Přítomnost globálních institucí, jaderné odstrašování a ekonomická propojenost mezi zeměmi působí jako faktory, které snižují pravděpodobnost velkého konfliktu. Nicméně je důležité nepodceňovat regionální konflikty a rizika spojená s politickou nestabilitou, která by mohla eskalovat. Je třeba neustále pracovat na mezinárodní spolupráci, dialogu a řešení globálních problémů, aby se minimalizovalo riziko konfliktů a zajistila stabilita a mír.