Zas ryjeme držkou v zemi. Byl jsem dnes jako doprovod s maminkou v nemocnici. Vyšetření v celkové narkóze trvalo přes dvě hodiny. A v čekárně na stole samý Respekt. A běžela tam nahlas televize, naladěná na ČT1. Takže jsem nebyl ušetřen sledování 168 hodin Nory Fridrichová.

Ponechám stranou, že v právním státě, kde platí zákon č. 483/1991 Sb. o České televizi, jasně ukládající povinnost „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“, „poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel“ a „rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti“, takový pořad vůbec může vzniknout a dlouhodobě existovat.

Horší bylo, jakým způsobem je dnes už ta nevyváženost prezentována. Babiš je zlo. Je třeba zastavit zlo. Boj se zlem. Cože? Připadal jsem si jak v nějakém stacionáři, kam místní ochotníci přijeli sehrát špatnou pohádku. Proklamace, které nedosahají ani úrovně čtyřletého dítěte. Zlo a dobro, a basta, bez jakéhokoli podložení, zdůvodnění nebo reálné faktické správnosti. Proč by měl být, proboha, bývalý premiér Andrej Babiš nějakým zlem? Protože jim vadí. Stejně byl tehdy zlem Paroubek, pak úplně stejně Zeman. Tahle smečka „liberálních demokratů“ pracuje na principu cikánské sídlištní party. Vždy si vytipuje cíl a pak se na něj vrhnou všichni najednou. Na férovku a naráz. A nakonec si plivne a kopne i to nejmenší smrádě.

A vychází jim to. Protože oběť téhle cancelkultury na celostátní úrovni zpravidla nemá hlasité zastání. Pouze to tiché, co se pak projevuje třeba ziskem víc než třetiny hlasů ve volbách. Ale otevřeně, do médií, už nemá nikdo odvahu zahlásit. Říct, co to proboha blbnete, a proč tu očerňujete zhovadile člověka, kterému byste měli spíš děkovat. První ministr financí, co měl přebytkový rozpočet a snížil dluh, úspěšný premiér, za kterého se žilo, zpětně vzato, ještě dobře…

A v tom je ten problém. Že už se zase bojíme. Překřičí nás malá skupinka zmetků, která si zprivatizovala mediální a tím i veřejný prostor. Tady je nutné začít. Je nás dost. Jen nejsme slyšet. A pokud to chcete napravit, můžete začít. Ano, právě teď. Vhodnější doba není a pak už dlouho nebude. Normalizace totiž trvá zpravidla několik dekád…

Autor: Pavel Cimbal