Kolem kotle se rozvalovala čertí tlupa. Zívali, ládovali do sebe kyselý zelí a jeden druhýho trumfovali, kdo se líp zašklebí. Zelí jim totiž dělalo takový ty extra ksichty, co se hodí při strašení hříšníků – čím větší bublina ve střevech, tím větší respekt v pekle.

Z nudy a lenosti je vytrhl až dunivý rachot z pekelný roury. S rachotem, že by to vzbudilo i spáče ve škatuli, vypadl šutr a práskl Panděru do čela. Zaskučel, olíz si pracku a zabručel:
„Zase ty jejich noviny, krucinál! Vono to furt padá z Česka!“

V pekle se totiž tiskne do kamene. Žádnej papír, žádnej inkoust. Šutrák je poctivej, ekologickej, těžkej… a smrtelně nebezpečnej.

Huhňal si šutr přitáhl, rozsvítil si roh a začal slabikovat:
„Hla-dík… Čes-ko… se vo-te-p-lu-je… dva-krát ry-chle-jc… než zby-tek svě-ta… Grýn Dýl… je nut-nej…“
Zvedl obočí (levý rožek) a zavrčel:
„To je zas kravina jak Brno, teda pardon – jak Brusel.“

Lucifer se zarazil nad kotlíkem s kávou z lebky neplatiče daní a povídá:
„Nový rozkaz: Směr Česko! Zatopte jim tam tak, že se jim bude pařit i mozek ve stínu! A klidně to schovají za ten jejich grýn dýl, nebo jak se to teď říká, když se pálí za živa.“

Čerti vyskočili jak na pérku. Jeden sápal polena, druhej šlapal měchy, třetí volal na klimatickýho démona z oddělení Sahara. V pekle stoupla teplota o 666 %. Belzebára si musela větrat ocas a i Lucifer si rozepnul černou košili.

A zatím nahoře v Česku:

Lidi funěli ve stínu jak přežraný kočky. Nohy měli v lavoru, hlavu v mrazáku. Větráky byly vyprodaný, kromě jednoho za deset tisíc, co jen svítil a vibroval. Důchodci obsadili chladicí boxy v supermarketech a předstírali, že studujou slevy.

Na ulici to vypadalo, jako by někdo vylil fritovací olej z nebe.
„To je ten Hladík! Ten z televize!“ křikla paní u rajčat.
„Kdo že?“ ozval se dědek.
„Ten s tím Grýn Dýlem! Prej musíme topit míň, aby se neoteplovalo – no a voni nám zatím přitápěj pod kotlem víc než čerti!“
„Já bych mu dala dýl… pánvičkou po hlavě!“

A zatímco národ tál jak nanuk na autobusáku, ve vládě se rozdávaly letáčky o udržitelnosti, dotace na plastový větráčky a sliby, že v roce 2030 už prý budeme jezdit na stříhání do Berlína elektromobilem.

Lucifer v pekle sledoval situaci, zamžoural do zemního periskopu a zahlásil:
„Hotovo! V Hladíkově kanclu začal klíčit kaktus, i když je klimatizace na max. Česko rozpečený na al dente. Mise splněna.“

A tak my dole se pekli, vy nahoře se paříte…
A všechno to vlastně začalo jedním blbem, co si spletl klimatologii s marketingem.