Kdysi byl jeden prezident jménem Václav Havel. Byl, žil a zemřel tak, jak je člověku od nepaměti dáno. Však život šel dál.

Jednoho dne, ještě za jeho života, jsem zveřejnila článek Slova jenom slova. Byl v něm jeho proslov z roku 1989. Netušila jsem, že krátce nato zemře. Přesto nelituji, že jsem ten projev zveřejnila, protože můj názor na Václava Havla se nezměnil tím, že zemřel.

Povídá se „o mrtvých jen dobře“ – a já se ptám: Proč? Když někoho odsoudíme za nějaký nemorální čin, a ten dotyčný zemře, stane se z něj po smrti člověk s čistým štítem? Nestane. Jen lžeme nahlas o skutečné povaze zemřelého. V televizi tehdy začala vyloženě masírka a mně se z toho dělalo zle.

Když to kolem nás v roce 1989 bublalo jako v kotli, všichni komunisté už dávno věděli, že je konec. Studenti se jim jen hodili ke špinavé práci. Ano, studenti za to nemohou, ale umožnili jim, aby zůstali ekonomicky silní a dál veleli v téhle zemi. A co si budeme povídat – velí pořád. Mluví se o pádu komunistické strany, ale kde je ten pád? Jak to, že ji okamžitě po údajném převratu nezakázali? Nemohli – komunisté je drželi na zlatých nitích svých peněz.

Ani smrt nesmaže, že nám Havel lhal. Prý chtěl vládnout jen jedno období. A pak republiku rozdělil, jen aby zůstal u moci. Raději tehdy zavřeli i Sládka, aby nemohl hlasovat a tak zachovat Havlovi křeslo prezidenta.

Jo – jen mi to nandejte a řekněte mi znovu, že o mrtvých jen dobře. Mám snad litovat jeho „fešáckého“ kriminálu? Jeho spoluvězni docela jasně popsali, jakým byl prominentním vězněm. Jeho restituce, prodeje a nevěra nemocné ženě z něj rozhodně nedělají člověka, jemuž je morálka nade vše.

Pro mě je věta „o mrtvých jen dobře“ jen prázdná fráze. Je mi líto každého člověka, který zemře, protože po sobě nechá lidi, kteří ho milují. Ale to není důvod přepisovat historii.

O svobodě a Gorbačovovi

Jedna věta mi utkvěla do dnešního dne:

„Nebýt Václava Havla, neměli bychom my ani Slováci naši krásnou svobodu.“

Naši svobodu ale ve skutečnosti odstartoval naivní Gorbačov a Lech Walesa. Nebýt perestrojky a polské Solidarity, všichni by dál drželi ústa a krok. A kdo je k tomu dotlačil? Anglosasové. Jejich potřeba rozbít Východní blok trvala mnoho let. Už po druhé světové válce na Západě dělali všechno pro to, aby Rusko zmizelo z mapy světa. Nakonec se jim podařilo zničit Sovětský svaz – a my dnes sčítáme škody a trápení a konec té bídy je pořád v nedohlednu.

Dohnali nás až do války. A myslím, že bychom se měli hodně bát, protože tohle se jen tak nespraví. Nic ale nepochopili: zničili Sovětský svaz, ale ne Rusko. Tihle Slované se nevzdávají a budou bojovat do posledního člověka v zemi, která jim ublížila. Neumím si představit konec, a ani nechci. Válka je opotřebovávací a já doufám, že tak zůstane a nestane se z ní Třetí světová válka.

Kdo má sílu na lživá slova…

Tak tady máte ten památný „plk“ pro pomatený československý národ:

Projev Václava Havla před volbou prezidenta republiky

16. prosince 1989 (zkrácená verze)

Dobrý večer, milí přátelé. Děkuji Československé televizi, že mi umožnila říct vám několik věcí.

Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu. Byly to všechno lži. O mně se hodně mluví a z hlediska naší země není bezvýznamné, kdo jsem a co si myslím. Vždycky jsem se snažil říkat a psát pravdu, i když mě to stálo vězení.

Zítra tomu bude měsíc, co pohotovostní jednotky brutálně zmasakrovaly pokojnou manifestaci. Studenti chtěli připomenout padesáté výročí masakru, který na jejich dědečcích spáchali nacisté. Stávkou začalo něco, co pracovně nazýváme pokojnou revolucí.

Studentům vděčíme za to, že revoluce dostala mírumilovnou a láskyplnou tvář, kterou dnes obdivuje celý svět. Byla to vzpoura pravdy proti lži, čistoty proti špíně, lidského srdce proti násilí. Ke studentům se přidali divadelníci, kulturní obec a nakonec celý národ. Ukázalo se, že svobodomyslnost a humanita tohoto národa byly sice dlouho dušeny, ale zničeny nebyly.

Všichni se divíme, kolik dobrých věcí se mohlo stát tak rychle. Rád bych připomněl, že za touto revolucí stály nejlepší tradice naší země – ideál míru a humanismu. Představují ho jména Jiříka z Poděbrad, Komenského, Havlíčka, Štúra, Masaryka, Štefánika, Patočky.

Chci vám slíbit jediné: budu-li zvolen, budu svou pravdu říkat dál. A nikdy nepřipustím, aby v této zemi vládla lež, násilí a nenávist.