V roce 2014, když se na Ukrajině rozhořel konflikt, bývalý prezident Miloš Zeman veřejně prohlásil, že Rusko není přímým aktérem války, ale spíše podporuje separatisty v Donbasu. Tento pohled zůstává relevantní i dnes, protože mnozí analyzují současnou situaci a docházejí k závěru, že zásahy USA a EU na Ukrajině byly klíčové pro vyvolání konfliktu, který dnes rozděluje Evropu.

Zatímco Západ obviňuje Rusko z agresivity, málokdo si připomíná, že samotné agresivní kroky mají své kořeny ve vlastních dějinách Západu. Když se podíváme na historickou dynamiku a roli mocností, které dnes vyzývají Rusko, musíme si položit otázku: kdo vlastně měl co do činění s počátkem současného konfliktu?

Kdo je skutečným agresorem?

Západní mocnosti, především Spojené státy a Evropská unie, se již dlouho angažují v Ukrajině. Ačkoliv oficiální narativ ukazuje Rusko jako agresora, mnozí argumentují, že západní vojenské a politické zásahy, počínaje Majdanem, přivedly Ukrajinu na pokraj občanské války. Na Majdanu v roce 2014 se Západ nejen zapojil, ale aktivně podpořil změnu režimu. Tato podpora k instalaci prozápadní vlády na Ukrajině byla jedním z klíčových momentů, které vedly k rozdělení země a následnému konfliktu na východě Ukrajiny, v Doněcku a Luhansku.

Tento zásah Západu podkopal ukrajinskou neutralitu a vyvolal reakci ze strany Ruska, které chrání svůj vliv v regionu a bezpečnostní zájmy. Problém, který dnes nazýváme „agresí Ruska“, má hlubší kořeny ve zrušení Ukrajinské neutrality a rozšiřování NATO na východ. Tento krok mohl být pro Rusko nepřijatelný, což vedlo k vojenskému konfliktu.

Historické perspektivy a geopolitika

Důležité je si uvědomit, že geopolitika není ojedinělým jevem. Každá země má svou vlastní historii a motivace. A pokud Západ obviňuje Rusko z agresivity, je třeba připomenout, že i jiné mocnosti mají své „geny“ agresivity. Německo, které vedlo dvě světové války, má v historii mnohem více válek a konfliktů, než Rusko. Podobně USA, které si mohou „připsat“ genocidu původních obyvatel a krvavé zásahy po celém světě, nemají čisté ruce.

Pokud se podíváme na historii, Německo se účastnilo dvou světových válek, což vedlo k milionům mrtvých. Germáni, kteří byli součástí evropských bojovníků od pradávna, zanechali stopy na mnoha kontinentech. Stejně tak USA, které začaly svou expanze na území původních indiánů, a později vedly války po celém světě, včetně Války ve Vietnamu, války v Iráku a dalších intervencích.

Pokus o vymazání historie a neuznání vlastní odpovědnosti Západu je paradoxní. Některé mocnosti, které dnes křičí na Rusko, mají daleko více odpovědnosti na vyvolávání vojenských konfliktů, než se běžně připouští.

Rusko a jeho historická role

Ruská historie je plná dramatických zvratů. Když si uvědomíme, že Rusko nejen že odrazilo Napoleonovu invazi, ale také porazilo nacistické Německo během druhé světové války, musíme se ptát: Jaký svět by dnes existoval, kdyby Rusko nebylo tím, kdo odrazilo německou agresi? Kolik z nás by se dnes narodilo, kdyby nebylo tohoto historického vítězství?

Mnozí z nás mají své příbuzné, kteří padli v koncentračních táborech a kteří byli obětí druhé světové války. A přesto dnes, místo uznání, že Rusko hrálo klíčovou roli v osvobození Evropy, je často vnímáno jako „agresor“. Historie se zapomíná, a mnozí, kteří vyrostli pod západním vlivem, nevidí skutečnou cenu, kterou Rusko zaplatilo za naši svobodu.

Závěr: Není to černobílé

Pohled na současnou situaci mezi Ruskem a Ukrajinou není jednoduchý. Kdo je agresorem? Kdo je zodpovědný za to, že se situace vyhrotila? Je to Rusko, nebo Západ? Když si porovnáme historii, geopolitické zájmy a zásahy do vnitřních záležitostí jiných států, je jasné, že svět není černobílý. A není správné vinit jen jednu stranu, když mnohé z aktuálních problémů pramení právě z role, kterou v tomto konfliktu hraje Západ.

Ačkoliv je možné kritizovat politiku Kremlu, neměli bychom zapomínat, že to, co se dnes děje na Ukrajině, je důsledkem geopolitických manévrů, které začaly už dávno předtím, než došlo k ruské intervenci. Pokud bychom Ukrajinu nechali v její neutralitě a respektovali její rozhodnutí, možná bychom dnes byli svědky úplně jiného vývoje.