Byla to jen otázka času, kdy se stane něco takového, jako byl atentát na slovenského premiéra Roberta Fica. Narůstá ve mně přesvědčení, že něco takového se může stát ve všech zemích EU. Společnost se radikalizuje a veřejnost se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory stejně jako je to u nás doma v ČR. Není to vina lidí ale politiků kteří vládnout tak, že je lidé začali nenávidět. Ano, nemohou se bránit jejich zhovadilostem, tak začali s nenávistí a ta jak víme, plodí násilí.

Slovenská opozice, včetně Zuzany Čaputovej, k tomu přispívala měrou velmi vysokou. Velmi jim v tom pomáhala naše politické scéna která se v této době drží pevně kormidla a hlavně strká nos tam, kam nemá. Všichni si pamatujeme na bojkot Fica a pozvání Šimečka i když prohrál souboj s Ficem.

Teď jsem s nechutí poslouchala soustrastné řeči našich politiků a jejich plné huby keců o tom, jak tohle nepatří do demokracie. To mají pravdu. Jejich rádoby lítosti nemůžu věřit i kdybych chtěla. Falešnost z toho byla cítit na sto honů. Do demokracie to opravdu nepatří, ale tady už dávno žádná demokracie není a když se s tím chtěli Slováci vypořádat, tak jim postřelili Fica. Modlím se a doufám, že to Robert Fice přežije a dál povede svoji zem k míru a prosperitě jak jen to bude možné.

Na konec dodám, že si pomalu zvykám na totální nekulturnost politiků a na skutečnost rozpolcené společnosti a nenávisti mezi lidmi. Aby nevznikl omyl, já si na to zvykám, ale nikdy se s tím nesmířím a dál budu psát tak, jak cítím pravdu a jak poznávám nespravedlnost která vláda v západní dekadentní společnosti.