Tak dneska si to užiju. Ne, že se drahý choť namaže jako prase při oslavě a já budu sušit hubu a utírat dětské prdelky. Odchytla jsem si ho hezky v práci, oznámila mu, ať vyzvedne děti ze školky a mně potom v noci z kavárny, kam si jdu s kamarádkami užívat. Koukal na mne jako puk a asi nevěřil vlastním uším.
„Teda, jsi normální? Víš, jak budu vypadat před chlapy, když s nimi nepůjdu na pivo? Řeknou, že jsem podpantoflák, to mně snad neuděláš.“
„Ale udělám drahoušku, a jak moc ráda. Nezapomeň na potomky,“ smála jsem se na manžela a zmizela z dílny hodně rychle.
V práci jsem zůstala přesčas, abych se vůbec nevracela domů a mu nedala možnost k hledání otvoru k úniku z domu. To víš, ty pacholku. Teď jsem na řadě já. Čas v práci rychle utíkal a už se slízaly holky, které jdou slavit se mnou. Většinou na tom byly jako já, že se po letech konečně odvážily utrhnout a zmizet od povinností.
V kavárně nás uvítala živá hudba a ochotný vrchní nás usadil u stolu a už to jelo. Holky si to chtěly užít ze všech stran a když mi nedaly pokoj, tak i já jsem svolila a dala si prcka vodky. Docela mě zahřál a  šla za nimi vrtět půlkami na parket. Pořád jsem cítila na sobě něčí oči a tak jsem se rozhlížela, kdo to na mne tak zírá, až jsem ho našla. Božínku, tak kluk se ale přírodě povedl. Všechno na svém místě. Alespoň to, co z něj viděla a zpíval jak o závod. Civěla jsem na něj jak na obrázek a on na tom byl stejně. Přiznám se bez mučení, jeho zájem mě fakt dělal dobře na duši.
O přestávce jsme si sedly ke stolu a pokračovaly v dámské jízdě, když mi někdo položil ruku na rameno. Otočila jsem se a koukala do krásných očí toho kluka.
„Ahoj kočko, nepůjdeme si dát něco k baru a nehodíme řeč?“
„Tak to je smůla, jsem okroužkovaná a na krku tři závazky,“ odpověděla jsem se smíchem.
„No a? To brání v nevinném pokecu u dobrého pití? Však tě nechci unést,“ zazubil se kluk na mně.
K tomu nebylo co dodat a tak jsem se smíchem kývla a odkráčela k baru vrtíc zadečkem, ať se má na co koukat, ale v duši jsem byla jen taková maličká holčina.
Při pití nějakého koktejlu mi sdělil, že se jmenuje Dan a než jsem odpověděla jak já, tak mi dal ruku na pusu.
„Ticho, ty nemůžeš mít jiné jméno než Milena.“
Při mém asi trochu připitomnělém pohledu se rozesmál a šeptl mi do ucha.
„Tak ti přece ostatní holky říkaly,“ smál se jako malý kluk.
„Fuj, to jsem se lekla. Měla pocit, že jsi jasnovidec. Už jen ten by mi chyběl ke štěstí,“ lehce jsem cinkla Dana do nosu.
Byl to krásný, romantický večer, který jsem si po létech užívala a byl úplně nevinný. Vlastně kromě jedné pusy se nestalo nic, ale ten pocit, že se zase někomu líbím, stál za to.
Tamáš báči by řekl:
„A kde máš srdiečko Milka, v nohavičkách?“
„Ale kdeže, ujko. Mám ho na tom mieste, kde má byť, ale dobre mi padne záujem takého chalana.“
Úderem půlnoci se otevřely dveře a v nich moje zákonná polovička a majetnickým stylem si mne vyzvedl od kamarádek a mého pohledu směrem k Danovi si vůbec nevšiml. Že mám v kapse lístek s číslem, by ho vůbec nenapadlo a asi právem, protože jsem na něj nikdy nezavolala, ale vzpomínka je to krásná. Venku byl studený vzduch a tam na mě dolehly ty vypité koktejlíky. Co čert nechtěl, tak na mne osud nastražil policejní hlídku. Takové dva chlapi co šli a jen tak mávali pendrekem a z mého hrdla se cosi ozvalo.
„Policajt jdou, jdou, jdou, na mne si nepřijdou, já jsem ta stará kára, bydlím za vodou.“
Manžel mi ucpával pusu, abych přestala, tak jsem ho kousla do prstu a do jeho ječení jsem pokračovala.
„Policajt, nechaj mne, já bydlím v Karlíně.“
To už stáli policajti vedle mne, ale na rameno zákona se tvářili velmi příjemně.
„Mladá paní slavila pořádně a zhluboka, že? No nic, tak se bavte a krásně zpíváte,“ zasalutovali a s úsměvem odešli.
Přišla jsem domů rozveselená a po chvilce jsem zajela do pelíšku jako pstruh. Na půl ucha jsem zaslechla manželova slova.
„A co se pomilovat, lásko?“
Polil mě studený pot, vylítla jsem z postele jako čert, prolítla kolem manžela a už jsem objímala mísu. Mému žaludku se přestaly líbit prcci a koktejly, a chtěly se podívat do hajzlíku zevnitř. Do postele jsem se vrátila zelená jako sedma a manželův znechucený pohled mě přesvědčil, že je mu jasné, že žádné špásování nebude.
Ulehla jsem a jednu nohu dala na zem jako uzemnění.