Ahojky pantatíku Bože. Je nový den a já si říkám, co jsme komu udělali, že jsme si vybrali do čela bandu tupců a lumpů, co nás rozprodávají jak na blešáku. Jak tak nic z hora neslyším, je mi jasné, že mě má Bůh plný kecky a raději mastí karty se svatým Petrem. Co by se vykecával s nějakým člověkem.

„Že tě huba nebolí, Mili.“

Zahřmělo z nebe hromovým hlasem a na okamžik se ukázala tvář pána Boha. Až jsem si sedla na zadek jak jsem se lekla. Má pravdu. Vždycky tu byl když jsem si chtěla povídat, na něco se zeptat, nebo jen tak si postěžovat. Jenže mu hážu na hlavu něco, co musíme vyřešit sami. Máme svobodnou vůli, teda ti, co ji pořád ještě chtějí a máme povinnost se o sebe postarat sami.

Proto jsem napsala jen tohle kratičké povídaní, protože hlavní je tu řeč mudr. Hnízdala. Tak si ho přečtěte a popřemýšlejte co dál a jak dál žít.

S příspěvkem mudr. Hnízdila musí každý soudný člověk souhlasit. Alespoň mě mluví přímo z duše. Jejich diagnózy na nás křičí z jejich rádoby moudrostí už dva roky a způsobují nám žaludeční vředy. K poruchám můžeme přidat bájnou lhavost Fialy, nenormální lásku ke zbraním Černochové, bezcitnost k pacientům Válka, podivné počty Stanjury, nadřazenost Kupky, sociální nebezpečnost Jurečky, neznalost vědy Langšádlové, potměšilost šedé eminence Blažka, absolutní neznalost diplomacie Lipavského, neviditelnost Bartoše, Šalamouna, Baxy, Dvořáka, Beka, Hladíka, Síkely a přílišná viditelnost Rakušana. Tak to vidím a je mi to líto. Přemýšlím, čím tihle lidé oslovili víc jak polovinu národa, že si tyhle osoby postavili do čela naší země a jen se dívají jak nekonají to co slíbili a konají to o čem mlčeli.