Ahojky pantatíku Bože. Pozdravila jsem v duchu našeho stvořitele, zhasla svíčku a uložila se ke spaní. Jenže ne a ne zabrat. Hlavou mi vířil kolotoč o tom, co bych asi provedla, kdybych dostala do rukou osobu jménem Viktor Klein. Takový sráč, to se jen tak nevidí a hlavně, snad jsem takového hajzla nikdy nepotkala, protože bych mu rozbila tu jeho drzou držku i kdybych si měla jít sednout za katr.

Napřed jsem narazila na jeho příspěvek a protože se ráda přesvědčuji o tom, co čtu, najela jsem si na jeho profil. Asi ho má jen pro přátele, ale přesto z informací vím, že by nás nejraději obral o prachy a dál si za ně studoval. Ty mu od důchodců a jejich potomků nesmrdí. Co takový zmetek dělá na humanitním oboru, tak to teda nevím. To nic bylo zplozeno nevím z čeho, protože nemůže mít rodiče nebo prarodiče. Nebo ho výšce učí, jak se zbavit přítěže, co mu užírá prachy? Vědí vůbec, co mají za potomka? Pokud jim to nevadí, tak musí být sakra prachatí a synáček je ze zlaté mládeže, nebo nic neví a spí v sladké nevědomosti.

Bohužel, tento vejlupek není na tyhle myšlenky sám. Stále víc mladých opovrhuje stářím a co je horší, mají ze svého vlastního stáří panický strach a při pohledu na vlastní vrásky se jim dělá špatně od žaludku. Stále víc jich je na psychofarmakách a tohle má rozhodovat o těch, co tuhle zemi vybudovali, dali jí své nejlepší roky života. Teď mají svojí penzi a musí z ní žít. Přesto se to mladým nezdá. Že tomuto státu nedali ani korunu a žijí na státní útraty je jim jedno. Nechce se jim pracovat, ale sedět na zadku ve škole a pak v kanceláři a humanitně přemýšlet ale na to zase nemají inteligenci. Kdyby nebyli tak hloupí, přišli by na tu nejobyčejnější věc. Totiž život je o stárnutí. Sotva se narodíme, směřuje ke smrti a ta je neodvratitelná. Až na smrtelné posteli zjistí každý z nás jestli žil, nebo jen přežíval. Morálka, čest, láska, poctivost začínají být sprostými slovy, ale bez nich je život prázdný. Člověk je jen dutá skořápka a ta se musí naplnit hodnotami, se kterých se dá žít a pak v klidu a beze strachu zemřít.

Nakonec jsem usnula a pantatík Bůh mi seslal sen o nové potopě. To už si přeberte po svém.