Stalo se přesně to, co se dalo čekat. Ve skrytu duše jsem doufala, že nakonec zvítězí rozum a všichni ti čestní s ublíženou a uraženou ješitností pochopí, že svými vlasteneckými gesty  než Babiše, nevolím nikoho, než Babiše, hodím prázdný hlas. Že se konečně dokáží spojit. Třeba pochopí že je to jediná cesta jak odvrátit to, co se stalo. Doufala jsem marně. Takže jim všem děkuji, že svým okázalým vlasteneckým přístupem rozhodli o dalším osudu českého národa. Neblahém osudu. Je mi nich na zvracení, nic víc než plné huby keců, přecpaných svobodou, vlastenectvím a voláním po pravdě, a když dojde na lámání chleba raději spláchnou celý bochník do hajzlu, jen aby z něj nedostal „ten zloděj“ ani kůrku.

Někdo viní mladé. Všichni nejsou boží hovádka, podívejte se mezi sebe a možná vás to překvapí jak báječně mají promyté mozky i starší generace. Mně se to stalo v pátek, nejprve jsem narazila na dávno již vysloužilou paní učitelku. S compem to moc neumí a tak ji k objektivitě postačí mainstream. Babiš je estébácká svině. Na ulici moc moudra do nikoho v pár minutách nevlejete a obzvlášť, když o to nestojí. Večer, cestou k urně, narazím na hluchoněmou známou, holce už byl pel mládí slíbán také před drahnou dobou. Chvíli jsme gestikulovaly, protože na potemnělém náměstí lze jen špatně odezírat a tak konverzace je dost ztížení, pak jsem zjistila, že nejjednodušší bude vytáhnout z kapsy občanku, zalovila ve své a bylo jasno, obě jsme ten páteční večer měly stejný cíl.

Ptá se koho budu volit, tak jí odpovím. Babiš fůj, zaznělo hrdelním hlasem neslyšících a výraz její grimasy a posunek byl naprosto jasný. A mně bylo v tu chvíli jasné, kolik je takových lidí, kteří si sami nedokáží sesbírat informace a tak jsou odkázáni jen na mediální žumpu, která jim ty své zprostředkuje i ve znakové řeči. Věděla jsem, že moje obálka nic nezmění, že cesta do pekel je ušlapaná. Proto jsem ani nedychtila po sledování průběhu, bylo jasné, že by se musel stát zázrak, aby se hňupové spojili a postavili se volbě nedostatečně informovaných čelem, pěkně ruku v ruce. A pak mne napadla ještě jedna myšlenka, že nechtějí změny, že jejich postoje nebo výkřiky na demonstracích či v PS, jsou jen tragikomickým číslem, které nás právě přišlo draho. Řeči jsou jedna věc a skutky jiná, a pokud si jako hrdinský skutek vyklizení pole bez boje bojkotováním voleb, pak si to hrdinství budou moci vychutnat na vlastní kůži. Ukrajina čeká.

Vytočená nejsem, spíš znechucená celou tou fraškou, která stála daňové poplatníky neskutečné peníze vytahané z jejich kapes. A vlastně pro úplné hovno, které bylo předem schváleno, podpořeno a odhlasováno. Začíná mi nějak unikat smysl těch volebních šaškáren, které jsou dopředu rozhodnuté a vítězové naplánovaní. Třeba pětikolka, nikdo z nich by samostatně neuhrál ani suchý z nosu. A najednou je tu zákon, který jim to umožní. Spojení koalice a dvou stran do jedné koalice, spojení dalších dvou stran užitečných šašků do druhé koalice a nakonec výsledné spojení, ne pěti, ale šesti stran do jednoho komanda! Jak je možné, že tohle prošlo?! Už tohle byl pořádný politicko- právní podraz na voliče! Od té doby jsou ti užiteční blbci zasunuti do pozadí, dříve tak medializovaní Piráti přicmrndávají někde v koutku se STANEm, jejich sláva pominula, své splnili a teď už jen poslušně mačkají hlasovací tlačítka podle instrukcí vládnoucí čtyřky. Žádné zvíře si nezaslouží, aby k němu byla tahle sběř přirovnávána, protože každé zvíře je svým způsobem tvorem světu užitečným, ne však toto vražedné komando.

Můžeme očekávat zlé časy, mám obavy, že se začnou plnit mé apokalyptické sny, temné a děsivé. V té době jsem jejich smysl nechápala, ale už to do sebe začíná zapadat a podvědomě vím, že ten čas se neúprosně blíží. Vzala bych do ruky papír a tužku, a položila palčivou otázku, ale děsím se toho, co se dozvím. Stačilo by i jen použít procentní osu a klást otázky a sledovat kolikaprocentní budou odpovědi, ale je lepší nic nevědět, stačí jen tušit.

Zaráží mě, jak dokážeme být hloupí ve své falešné pýše, jak okázale dokážeme dávat najevo pohrdání někým, kdo by mohl tohle všechno zbrzdit, zastavit ne, ale zbrzdit, oddálit. SPD, to je spolek! Dřív jsem myslela, že je to takový svěží vítr, ale je to jen banda chvástavých pseudovlastenců, neschopných se aspoň jeden klíčový okamžik spojit s někým jiným. Tváří se jako by byli něco extra, plnou hubu dobra pro české lidi a přitom pečují jen o vlastní nabubřelé ego. Nejsou sami, těch, co raději plivnou, než by ruku podali je víc a podle nich se řídí jejich voliči a podle toho to také dopadlo. I když v čistotu a férovost ve volbách nevěřím už dost dlouho. Jen doufám, že by přece jen lidé mohli zmoudřet a postavit se tomu zlořádu stejně hrdě, jak o tom kecají.

Autor: Ivana Malchus Všetečná