Chřipky lítají obchoďákem a hledají svoje budoucí oběti. Lítají jak střelené z jednoho člověka na druhého. Jsou celé uřícené, unavené a zničené jak létají celé dny aby dostaly co nejvíc lidí pod svoji kontrolu a mohly se škodolibě radovat jak je jim blbě. Vůbec největší radost jim dělá, když opravdu člověk onemocní. To je balzám na jejich duši nebo co to mají.

Jak jsou tak ulítané, tak na chvilku sedly na klandr a oddechovaly. Najednou zbystří, protože kolem nich se vznáší nějaká divná chřipka. Klobouček na stranu, špacírku a v hubě Havana.

Závistivě zírají a pak se zeptají:

„Co ty si za chřipku, že jsi tak makaná?“

„Tss. Nejsem chřipka, já jsem Covid a můj manažer je fakt šikovný chlap. Mám se jak v prase v žitě, všichni se mě bojí a nemusím se ani snažit,“ odpověděl přezíravě Covid

„Hele, neval bludy, jsi chřipka jako my, jen hovno děláš,“ vytočily se chřipky.

„No a tom to je. Vy se dřete, já jsem změnil jméno a jsem za vodou,“ zasmál se a zmizel Bůh ví kde.

Chřipky se po sobě koukly a jedna to vysloví nahlas:

„Tak to vidíš, Stačí změnit sexuální orientaci z ženské na chlapa a život je sranda. My se dřeme jako koni a Covid vládne,“ povzdechly si a šly se hledat další oběť.