Báječné. Tak by nám rád řezal hlavy. Takže voliči PRO a dalších bychom se měli začít bát. Tedy, já bych fakt nechcechtěla skončit bez hlavy, i když jsem jen takový malý hlásek konipásek, takže moje hlava pravděpodobně zůstane sedět pevně na krku a dál mi polezou na nervy lidé, jako je nějaký Topolánek. Tady je vidět, jaký je to demokrat. Neví o demokracii ani prd. Každý má právo na svůj názor a hájit ho, ale slušně.

Jak si vůbec někdo může dovolit tohle říkat v televizi a nebýt potrestán? Připomíná to Pavla Novotného, to je stejné hovado jako Topolánek. Nakonec mají docela dost společného. Jsou z ODS a jsou to hovada. Už vidím, jak se jejich příznivci nadechují a chtějí mi začít nadávat, co si to dovoluji, když přece vím, že je Topolánek tak nemocný. Na to mám jen jednu odpověď: Je to jeho nemoc a jeho boj. To neznamená, že má právo chtít někomu řezat hlavy.

Demokracie totiž neznamená, že si člověk může plácat, co ho zrovna napadne, bez ohledu na základní slušnost a úctu k druhým. Když se politická nebo veřejná diskuse smrskne na agresivní výkřiky, výhrůžky a osobní urážky, ztrácí se jakýkoliv smysl věcného dialogu. Zůstává jen křik, který společnost dál štěpí a rozděluje na nesmiřitelné tábory.

Političtí komentátoři i bývalí představitelé státu by měli mít dostatek sebereflexe a jít příkladem v tom, jak spolu lidé s odlišnými názory hovoří. Pokud se ale vulgarita a agresivní rétorika stávají normou, nemůžeme se divit, že je veřejnost znechucená. Názorový střet je v pořádku a k politice patří, ale hranice mezi ostrým argumentem a čistou suterénní agresi by měla zůstat jasně viditelná.

Autor: Milena Doušková