Náš pan prezident to za svůj život zvládá úctyhodně. V roce 1968 byl Sovětský svaz největší přítel a Petr Pavel schvaloval vše, co k nám z Východu přišlo. Jenže přišel rok 1989 a bylo potřeba rychle reagovat. Nejlepší řešení? Hodit staré kamarády z SSSR přes palubu a najít si nové. Vždyť celý život jen vojákoval a nic jiného neumí – ztráta výložek nepřicházela v úvahu.

Nejhorší na tom všem je, jak mu to prochází. Všichni ti rádoby disidenti, umělci a přísavky najednou zapomněli na jeho minulost rozvědčíka a udělali z něj svého spasitele. Omlouvat to „mladickou nerozvážností“ je směšné. Dělal jen to, k čemu ho vycvičili.

Dnes se ale staví do role mravního majáku. Příkladem byl jeho projev před Českým rozhlasem k srpnu 1968. Mluvil o zradě, ponížení, ruské agresi i o tom, jak musíme bránit nezávislá média a Ukrajinu. Když člověk poslouchá, jak bivakuje za svobodu někdejší komunistický kadet, zůstává rozum stát.

Výmluvy na minulost vystřídala velká gesta a správné fráze. Otázka na tělo ale zůstává pořád stejná:

Věříte mu to vůbec někteří?

„I když od invaze vojsk Varšavské smlouvy do našich zemí uběhlo už 58 let, trauma ze zrady a také ponížení ze strany našich tehdejších spojenců je v naší společnosti stále hluboce zakořeněné. Jejich tanky tehdy rozbily naděje na uvolnění poměrů a na svobodu si naše země musela počkat dalších 21 let,“ uvedl prezident Petr Pavel v projevu.

Podle něj bychom měli být vnímavější a citlivější „k agresivním a rozpínavým tendencím dnešního Ruska a snad i odolnější vůči jeho propagandě“. „Bohužel se stále najde mnoho lidí, kteří pro Vladimíra Putina a ruský režim hledají pochopení a ospravedlnění za jeho akce. Tito lidé jsou obvykle obětí manipulací, které, podobně jako v případě událostí 21. srpna, překrucují realitu,“ varoval Pavel.

Po těchto jeho slovech se mi udělalo nevolno a říkám si, národe český, moravský a slezský co jsme to dopustili? Točí se na troníku a lidé mu to žerou.:-(((

Autor: Milena Doušková