Vyhněte se Němcům

„I když mluví sladce,

nechcete-li viset

jednou na oprátce.“

— Z Dalimilovy kroniky

„Tenkrát Němec Čechům přeje,

když se had na ledě hřeje.“

— Nápis vytesaný v 16. století do hradního zdiva v Žatci

Pustit si dnes zprávy znamená vystavit se další dávce špatných zpráv, lží a čirých pitomostí. Dnes to byla jedna obzvlášť výživná jobovka: Němci se ve velkém stěhují ze své vlastní země. Lákadlem se pro ně stávají státy střední a východní Evropy – a my nejsme výjimkou.

Dopadlo to s nimi přesně tak, jak se dalo čekat. Nechali si vlastní zemi ukrást a zničit pod rukama. Teď jim tam vládnou političtí válečníci, kteří dospěli k úžasnému rozhodnutí: společně s Británií vytáhnou do boje za „lepší zítřky“. Přeloženo do lidské řeči – pokusí se ukrást Rusku jeho nerostné bohatství, protože to svoje už rozházeli.

Jak se má normální člověk na takovou zprávu tvářit? Nevím jak ostatní, ale já tu žádné Němce nepotřebuji. Historická zkušenost s nimi je totiž bez výjimky špatná. Nikdy nám nic dobrého nepřinesli a nepřinesou ani teď. Našim politikům se to ovšem náramně zamlouvá a rozhodně nehodlají přílivu nových sousedů bránit. Proč taky, že? Vidí v nich jen peněženky, které tu budou utrácet a plnit děravou státní kasu.

Zajímalo by mě, jestli naši mocní budou nadávat i jim, jako to dělají nám. Kdejaký paznecht dnes může obyčejné české občany beztrestně nazývat špínou, svoločí, sviněmi nebo dezoláty a s nikým vládním to ani nehne. Nad těmi vládními patolízaly by se člověk musel skoro až slitovat. Musí se jim žít strašně těžko s vědomím, že se sice mohou přetrhnout v tom, kdo dřív a hlouběji vleze Fricovi do zadku, ale žádného skutečného uznání se stejně nedočkají. Tak mám pro vás, co se tam tak snaživě tlačíte, jednu dobrou zprávu: Už se namáhat nemusíte. Hlouběji už to totiž fakt nejde.

Nechtěla bych být v jejich kůži ani na jediný den. Nade vše si totiž cením svobody a toho, že znám naši historii. Vím moc dobře, kdo byl naším nepřítelem po celá staletí, a na tom se nezměnilo vůbec nic. Pro ně jsme pořád jen ta podřadná, méněcenná chátra z Východu a naše názory je nezajímají. Přesto se u nás najdou lidé, kteří Fricům dnes nadšeně zametají cestičku. Jsou to obyčejní zrádci českého národa a dějiny je jednou spravedlivě odsoudí. Nezbývá než se ptát: Kam až tahle servilita a ztráta historické paměti vlastně zajde?

Autor: Milena Doušková