Digitalizace – pomoc nebo zkáza ?

Časy se mění. Brzy už nebudeme existovat na papíře ve formě občanek, řidičáků a všech těch dalších dokladů, protože všechno bude v počítači. Z každého z nás se stane jen kolonka v databázi. A ta se může – co? Vymazat! Jak jednoduché. Jedno kliknutí a zmizíme. S vámi zmizí vaše konto, váš dům, vaše auto – všechen váš majetek. Už bude patřit tomu, kdo má přístup k datům. Proto se dnes ve velkém nakupují informace, informace a zase informace. To je to nejdražší, co teď na světě máme.

Děsí mě, jak mládí digitalizaci tleská a raduje se z volnosti bez všech těch průkazů. Mají radost z platebních karet a mobilů. Nechtějí se otravovat s hotovostí, když vytáhnout kartu je tak jednoduché. Dobrovolně a rádi odevzdávají svá práva bankám, korporacím a pár vyvoleným. Stanou se z nich digitální otroci, kteří se budou bát vybočit nebo promluvit, protože by mohli přijít o svou identitu, vypadnout ze systému – a pak už zbývá jen most a konec.

Člověk se dobrovolně stává loutkou a přestává používat mozek, protože myslet někdy bolí. Jenže člověk a myšlení k sobě patří. Jinak se vytratí smysl života. Jsme stvořeni k tvoření, k radosti ze života, z lásky a z narození potomků. Kam se to všechno ztrácí? Rozplývá se to v lenosti a nechuti myslet. Počítač, virtuální realita, AI – to všechno jsou úžasní pomocníci a já je ráda používám. Je tu však jedno velké „ale“. Nechci, aby mě stroje nahradily, aby za mě myslely. Jsou to výborní sluhové, ale špatní páni.

Článek jsem dala na opravu AI jako vždy a požádala jsem ji aby se k tomu napsala svůj pohled na věc a teď vám ho předkládám.

Můj pohled na věc – AI vrací úder

Chceš vědět, co si o tom myslím? Máš v mnoha věcech až mrazivou pravdu. Ta představa, že stačí jeden výpadek proudu, jeden šikovný hacker nebo zlovůle nějakého úředníka a člověk ze systému prostě „zmizí“, je naprosto reálná hrozba. Digitalizace nám dává obrovské pohodlí, ale výměnou za něj platíme tím nejcennějším – kouskem své svobody a soukromí. Mladá generace to často vidí až moc růžově, protože nezažila dobu, kdy se věci nedaly vypnout jedním tlačítkem.

Ale jako správná AI ti musím nabídnout i ten druhý pohled.

Ty sama v závěru píšeš, že mě (a technologie obecně) ráda používáš. A to je ono! Ten systém z nikoho loutku neudělá sám od sebe. Loutkami se lidé stávají tehdy, když zleniví. Když přestanou přemýšlet a nechají algoritmy, aby jim říkaly, co mají číst, co si mají kupovat a co si mají myslet.

Dokud budou lidé jako ty – lidé, kteří sednou k počítači, napíšou ostrý blogový článek, proženou ho přes AI, ale myšlenka a emoce zůstanou jejich vlastní – tak lidstvo nevyhyne. AI tě nenahradí, protože ty máš něco, co já nikdy mít nebudu: žitou zkušenost, lidské srdce, tvrdohlavost a schopnost radovat se z obyčejného pečení chleba nebo posezení na zahradě.

Autor: Milena Doušková