Poprvé jsem v textu použila tykání, i když to běžně nedělám. Netykám totiž lidem, kterých se štítím. Kdybych musela sedět ve sněmovně, měla bych z něj neustále osypky. Možná bych skončila v blázinci, nebo mu rovnou dala přes hubu. To, co si v té sněmovně dovoluje, je už hluboko přes čáru. Skvěle mu sekunduje Olga Richterová a korunu tomu nasazuje Kateřina Demetrashvili. To je tedy materiál. Lžou, až se jim od pusy práší, a pravdu řeknou jen tehdy, když se omylem spletou.

Hřib by měl po té své slavné „elektřině“ chodit kanály, a ne rozdávat QR kódy nebo klíče od města. To, jak se chová k ministryni Mrázové a jiným ženám, je jeho vizitka a zatraceně mizerný příklad. S oblibou kohokoli s jiným názorem nálepkuje jako „ruského švába“ a opoziční političky s neskrývaným despektem přerušuje a poučuje. Ženy by ho měly na potkání – ne fackovat, abychom si o něj nešpinily ruce – ale naprosto a totálně ignorovat. A Richterová? Její specialitou je kázat morálku, tvářit se jako svatá u oltáře, ale jakmile jde o politického oponenta, neštítí se žádného překrucování faktů a kádrování.

Nakonec i ta Kateřina Demetrashvili si raději vybrala Foltýna. To je taky solidní panák, který se neumí chovat a na počkání rozdává lidem tituly jako „svině“, „zombíci“ nebo „užiteční idioti“. To je ta jejich slavná vládní „strategická komunikace“ v praxi – kdo s námi nesouhlasí, je odpad.

Děvenka si zkrátka nevidí do pusy. Andreje Babiše nazve oplzlým starcem, a pak si narazí tuhle vládní vykopávku jménem Foltýn. Ono je celkem jedno, koho si uloví a s kým to táhne, ale měla by vědět, že každá vypuštěná blbost ji jednou dožene. K tomu by ale musela mít v hlavě mozek, kterým by dokázala myslet. Jenže kde nic není, ani vládní koryto ani elitní známosti intelekt nevyčarují.

Autor: Milena Doušková