Člověk by si myslel, že v době, kdy se v Evropě pomalu přepočítává každý litr paliva, se naši volení zástupci aspoň na chvíli chytnou za nos. Ale kdepak. Miloš Vystrčil, náš samozvaný „Thajwanec“, má očividně jiné priority. Zatímco zbytek kontinentu i celá EU řeší, že palivo do letadel začíná být nedostatkovým zbožím, pan předseda Senátu zatoužil po státním speciálu. Cíl? Jak jinak než jeho oblíbený Tchaj-wan.

I průměrně bystremu pasákovi koz je jasné, že když je něčeho málo, musí se šetřit. Jenže u nás v politice se na logiku nehraje. Pokud se pan Vystrčil domnívá, že jeho diplomatické výlety mají přednost před energetickou realitou dneška, pak to o jeho politickém úsudku nevypovídá nic lichotivého. Vlastně je to docela smutná vizitka – i ten kluk u těch koz má v tuhle chvíli víc selského rozumu než druhý nejvyšší ústavní činitel.

Možná už zapomněl na své italské dobrodružství, odkud se musel potupně vracet policejním autem. Tehdy to byla sice jiná situace, ale princip zůstává: když se něco nedomyslí, následuje ostuda. Snad si Miloš umí spočítat, že z Tchaj-wanu by pro něj česká policie fábií asi nedojela. Ale on je přece bojovník! A když jsou ty letadla takový problém, možná by mohl projevit skutečnou sílu charakteru – co takhle si pořídit osla a zkusit to po kopytě? Aspoň by ušetřil životní prostředí i státní kasu.

Korunu tomu všemu nasazuje fakt, že pan předseda nejspíš zaspal dobu. Na ostrově se totiž změnila vláda. Jeho velká kamarádka, paní prezidentka, už je „od válu“ a současné vedení se netají výrazně pročínským kurzem. Co tam chce tedy náš hrdina zařizovat? To ví asi jen on sám. Jet se nechat odmítnout do země, která o jeho gesta už nestojí, a ještě k tomu pálit drahocenné palivo, to už není jen tupost. To je umění.

Autor: Milena Doušková