Smíření, nebo tichá kapitulace? Proč se musíme bát „sudetských her“ v Brně

Dívám se na zprávy o chystaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně a vře to ve mně. Říkají tomu „dialog“ a „smíření“, ale já v tom vidím jen starou dobrou drzost zabalenou do evropských frází. Jako blogerka a člověk, který si pamatuje historii své země, nemůžu mlčet, když se z agresorů dělají oběti.

Nezapomněla jsem a nikdy nezapomenu na to, co nám prováděli v pohraničí ještě před válkou. Ti, kteří dnes mluví o „právu na domovinu“, tehdy se smíchem hajlovali, vraždili naše lidi a vyháněli české rodiny jen s uzlíčkem věcí. A teď, po osmdesáti letech, se dožadují, aby naše zákonná odveta a dekretální ochrana našeho státu byly brány jako zločin? Na to já nikdy nepřistoupím.

V čem spočívá skutečné nebezpečí, které mnozí přehlížejí?

1. Relativizace viny: Pokud připustíme, že odsun byl „zločin proti lidskosti“ bez kontextu toho, co mu předcházelo, pliveme do tváře všem obětem nacismu. Historie není švédský stůl, ze kterého si vyberete jen to, co se vám hodí. Bez roku 1938 by nebyl rok 1945.

2. Plíživá revize: Oni už nechtějí pole a domy silou – jdou na to chytřeji. Přes kulturní vliv, přes „společné archivy“ a digitální mapování každého metru naší země. Vytvářejí pocit, že jsou tu stále „doma“, a testují, kam až naše politická reprezentace ustoupí. Brno je pro ně jen laboratoř, kde zkoušejí naši národní hrdost.

3. Útok na Benešovy dekrety: Sice se mluví o smíření, ale dekrety jsou pro ně stále trnem v oku. Jsou to přitom právě tyto zákony, které drží stabilitu našeho státu a majetku. Jakmile se začne drolit jeden kámen, může se zřítit celá zeď.

4. Bavorský patronát: Nezapomínejme, že za těmito spolky stojí silná bavorská vláda. Není to jen nevinný folklór, je to politika vlivu, která má své jasné cíle v Mnichově i v Bruselu.

Odmítám se dívat na to, jak se do naší země „cpou“ lidé, kteří nás historicky vždy jen podrazili a okradli. Odpuštění může přijít až po skutečném pokání, ne po drzém dožadování se pozornosti v místech, kde nejsou vítáni. Moje paměť není na prodej a moje hrdost na tuto zemi také ne.

Autor: Milena Doušková