Povinná služba v Německu: Cesta do mlýnku na maso, aneb historie se opakuje

Ve velkých německých městech proběhly rozsáhlé demonstrace, kde silně zaznívala kritika návratu k povinné vojenské službě i upřímné obavy z militarizace společnosti. Protestující nechtějí, aby stát přenášel břemeno svých špatných rozhodnutí na generaci, která teprve vstupuje do dospělého života.

Německo v současnosti ovládla horká debata o povinné vojenské službě a plošných odvodech mladých lidí. Plán počítá s povinnou registrací mladých mužů a s možností aktivace skutečných odvodů v případě, že se armádě nepodaří naplnit stavy dobrovolnou cestou. Jak skvěle se to čte: „Pokud se nebudou hrnout dobrovolně, prostě je odvedeme povinně.“

Protesty mezi studenty a mladými lidmi jsou silné a pochopitelné. S německou historií v zádech jen blbec nepočítá s možností nové války. Tam, kde se odvádí mladí muži a kde se ve velkém vyrábí zbraně, se zkrátka musí počítat s tím, že se také použijí. Mladí Němci nakonec skončí v mlýnku na maso a vláda se diví, proč se do toho nehrnou. Vždyť je to přece „čest bránit svoji zemi se zbraní v ruce.“ Bože, to jsou mi žvásty! Jakápak čest, když mladí kluci skončí pár palců pod zemí, místo aby prožívali lásku, zakládali rodiny a prostě si žili svůj život! Ne, nemají právo žít po svém. Mají jen povinnost jít umřít za mocenské zájmy a prachy těch nahoře.

Mělo by nás to zajímat?

Ačkoli se to děje v Německu, opak je pravdou. To, co se děje za našimi západními hranicemi, zasáhne plnou silou i naši zemi. Zase budou umírat naši synové a tátové? Zase dovolíme Němcům, aby dostali celou Evropu do války? Vypadá to, že máme pořád málo zkušeností a znalostí a zase dopadneme jako Sedláci u Chlumce.

Proto bych osobně dala do zákona tento jednoduchý paragraf, který by zaručil mír:

„Každý politik, který rozhoduje o útočné válce, má povinnost nechat odvést své syny do prvních linií, a teprve potom bude mít možnost verbovat u obyčejných lidí. Pokud syny nemá, bude jeho povinností nastoupit do války sám.“

Garantuji vám, že by války nebyly. Zrada se neodpouští, a už vůbec ne zrada na vlastních dětech.

Autor: Milena Doušková