Filip Turek se zjevně rozhodl, že z něj bude politický guru. Ještě ani pořádně neusedl do lavice, ale už stanovuje hranice a rozdává lekce zkušenějším stranám. Řekl jasně, že by „v takové vládě neseděl“, pokud by tam bylo SPD. Inu, jistě. Jen drobný detail – on zatím v žádné vládě nikdy neseděl. Ani zdaleka.

Je to trochu jako když učedník přijde do dílny, bouchne dveřmi a hned začne mistrovi vykládat, že jeho kladivo je zastaralé a že se to teď dělá „jinak“. Motoristé, za které Turek mluví, jsou politická rychlokvaška. Jejich úspěch ve volbách je spíš výsledkem zklamání voličů než důkazem schopnosti. SPD, kterou tak suverénně odmítá, už ve sněmovně pár let sedí, ať si o ní kdo chce co chce myslí.

Turek se stylizuje do role zásadového muže, který má jasno o všem. O NATO, o Evropské unii, o tom, kdo kam patří a kdo ne. Jenže z jeho projevů zatím kouká hlavně přemíra ega a nedostatek zkušeností. Když někdo tvrdí, že by „neseděl“ v určité vládě, měl by mít aspoň teoretickou šanci, že ho do té vlády někdo vůbec pozve.

A ty jeho řeči o tom, že by mu nevadilo, kdyby za SPD ve vládě byli „odborníci“? To už je opravdu k smíchu. On by tedy nechtěl SPD ve vládě, ale jejich lidi tam klidně ano? To je jako říct: „Já nejím maso, ale řízek si dám.“

Zatímco SPD má vybudovanou základnu, Motoristé zatím jen bublají v hrnci veřejného mínění – a kdo ví, jestli se vůbec dovaří. Turek by udělal líp, kdyby se naučil pár základních politických receptů, než začne rozdávat kuchařky ostatním. Protože zatím to vypadá, že mluví víc než koná a že místo řízení politického motoru jenom stojí u krajnice a troubí na všechny kolem.

Možná by mu prospěl klid, trochu pokory a pár měsíců pozorování, jak to ve skutečné politice chodí. Protože být rychlý za volantem ještě neznamená, že člověk umí řídit stát.

Autor: Milena Doušková