Pamatujete, když se voda lila z kohoutku skoro zadarmo a jediný účet, který to ohrozil, byl účet za pivo? Bylo to těch krásných 0,85 Kč za kubík — a ne, to není překlep, to je realita z dob, kdy na účtech v domácnostech panovala víc nuda než šok.

Teď? Teď si za kubík té samé vody v Praze klidně řeknou 151 Kč včetně DPH. A to není žádná luxusní edice s příchutí horského pramene a vločkami zlata — to je obyčejná voda, co se ještě před pár desítkami let počítala na haléře.

Jak jsme se k tomu dopracovali

Od dob socialismu prošla cena vody hormonální kúrou růstu. V roce 2021 byla průměrná cena 82 Kč/m³ bez DPH. Dnes? Praha si říká o víc než dvojnásobek. A na venkově, kde se člověk musí spokojit s menší infrastrukturou, to taky není žádná lidovka.

Důvodů se najde hromada: modernizace potrubí, chemikálie, energie, DPH… a v neposlední řadě i fakt, že správu vodovodů a kanalizací v mnoha regionech drží v rukou zahraniční firmy. Veolia v Praze má majoritní podíl — takže část našich peněz odteče do zahraničí ještě dřív, než doputuje z kohoutku do hrnce na kafe.

A co svět?

Tady začíná naše domácí tragikomedie.

• Norsko: 140 Kč/m³ — ano, dražší než my, ale tam platíš i za tu norskou pohádku na zahradě.

• Dánsko: 9,32 €/m³ (~230 Kč/m³) – šampion drahoty.

• Praha: kolem 3,09 €/m³ (~78 Kč) při čistém vodném, ale reálně s kanalizací se šplháme ke 150 Kč.

• Německo: méně než 100 Kč/m³ při průměrné spotřebě.

A teď ten bonbónek — Katar. Pouštní země, která by si mohla za vodu účtovat cokoliv, protože musí odsolovat moře. Jenže tam mají vodu levnější, protože stát to dotuje. Takže zatímco oni si můžou pít ledovou v klimatizovaném salónku, my tady platíme, jako bychom ji tahali kýblem přes Saharu.

Proč je to na facku

Vysoké ceny vody by se daly skousnout, kdybychom viděli transparentní přehled, kam ty peníze jdou. Jenže místo toho nám politici vysvětlí, že „musíme investovat do infrastruktury“, zatímco miliardy mizí bůhví kam. A ještě mají tu drzost nám říkat, že „v Evropě je to běžné“.

Jo, jenže v Evropě mají lidé často násobně vyšší platy. A i kdybychom brali hrubou mzdu, pořád to nevychází — průměrný Čech nemá 200× vyšší plat než za socialismu.

Co s tím?

Tady nejde jen o vodu. Jde o princip:

• Voda je strategická surovina.

• Nemá být v rukou cizích firem, které primárně zajímá zisk, ne dostupnost.

• Potřebujeme národní vodní politiku, která nebude dělat z kohoutku luxusní fontánu pro bohaté.

Dokud si voda bude hrát na šampaňské, budeme my, obyčejní lidé, pít s pocitem, že nás někdo pořádně napálil — a to bez bublin.

Takže příště, až ti přijde složenka za vodu, vzpomeň si: neplatíš jen vodu. Platíš i zahraniční dividendy, neschopnou politiku a naši kolektivní neochotu bouchnout do stolu.

————————————————————————————————————————-

Trochu jinak jen pro pobavení na tragickou pravdou toho, co se děje u nás doma s vodu.

Čertova voda – drahá jako hřích

„Hej, Lucifere, víš, že na zemi už je voda dražší než víno?“ huláká malý čertík, co má na starosti kotel s hříšníky za zlodějny. „No nekecej! A co si za to účtujou?“ „No… v Praze takovej kubík – to je takový ten ďábelskej kýbl – stojí přes sto pade!“

Lucifer se na chvíli zarazil, přestal míchat kotel a prohlásil:
„Hergot, to bych měl taky zavést. Lidi budou platit za vodu a ještě si budou myslet, že je to moderní.“

Kdysi stál kubík vody 0,85 Kč. To ani v pekle nikdo nevěřil – čerti mysleli, že to byla cena za polévání zahrádky svěcenou vodou. Dnes? Za tu samou vodu si účtujeme tak, že by se i nejvyšší pekelná rada začervenala.

A čerti si šeptají: „Hele, voni jim ty trubky spravujou cizí firmy, a ještě jim posílaj zisky pryč!“
Lucifer jen spokojeně kývl: „No jo, a lidi to vědí a furt platí… to je lepší než moje věčná muka.“

V pekle je ticho jen tehdy, když se plánuje něco opravdu hnusného. Na zemi je ticho, když se lidem zdraží voda. Politici jen prohlásí: „Musíme investovat do infrastruktury.“ Přeloženo do čertovštiny: „Peníze tečou jinam, ale nebudem to rozmazávat.“

Lucifer si mnul rohy: „Tohle se mi líbí. Kdyby lidi věděli, kam jim mizí voda i peníze, mohli by se vzbouřit. Ale oni se radši napijou drahý kohoutkový a drží hubu.“

Voda je základ života. Ale když se z ní udělá luxus, lidi začnou přemýšlet, jestli si ten čaj opravdu zalijou, nebo si radši uvaří z dešťovky.

A v pekle? Tam už sepisujeme pekelný manuál pro politiky: „Jak z obyčejný vody udělat prémiový produkt a ještě se tvářit, že je to pro dobro občana.“

Takže, lidi z naší kotlinky – až příště otočíte kohoutkem, vězte, že se na vás někde dole v kotli čerti smějou. Protože vodu už dávno neplatíte jen sobě – ale i jejich pekelnýmu byznysu.

Autor: Milena Doušková