„Český spotřebitel snese horší zacházení než ten na Západě.“
Tahle věta mi zvedla tlak. Kdybych tu osobu měla po ruce, nejspíš by se mnou zažila blízké setkání třetího druhu. Sice to pak žehlila větami o tom, jak se „dvojí kvalita už postihuje jako nefér obchodní praktika“, ale k čemu nám jsou všechny ty královsky placené úřady, když se pořád dusíme v odpadcích západních trhů?
Test, který nikoho nepřekvapil
VŠCHT porovnala 21 výrobků – hádej, co zjistila? Ano, až na výjimky je kvalita zboží u nás horší než v Německu či Rakousku. A jak reagovala inspekce? Že to spotřebitelé považují za nehoráznost, ale že s tím „nemohou nic dělat“. A já se ptám – proč tedy berou plat?
Nařídit zákaz dovozu podřadného zboží – to nejde? Ale kdepak, ono by to šlo. Jen by někdo musel mít koule. Jenže těm našim rádoby vlastencům záleží leda tak na vlastním kontě, ne na českém pupíku.
Když dítě dostane jeden plátek šunky
Politici nám v televizi vykládají, že Češi prý chtějí levné jídlo. Ale proč asi? Dohnali jste matky k tomu, že kupují „Eurošunku“, s bídou jedlý odpad, za 30 korun třicet deka. Kdyby chtěla dítěti dát kvalitní šunku, tak za stejnou cenu dostane deset deka. Tak co udělá? Koupí tu levnou – protože počítá každou korunu, aby děti aspoň nešly spát hladové.
A co byste jí, vy Pandrholové, poradili? Mláto? Kaši pro prasata? Ať se nacpou a mlaskají. Však se z nich stanou Dařbujáni s holou zadnicí.
Legendární špekáček, ze kterého jde zvracet
Zkusili jste si nedávno dát špekáček? Ne? Tak zkuste. Ale připravte se na zážitek – kůže, mouka, éčka, separát. Zbytek je marketing. Jogurty? Jedna velká fraška – škrob, želatina a trocha barviva. A mléko? Ani se nesrazí. Plnotučné mléko z dětství, to byla poezie. Dnešní mlíko? Chemická novela.
Příklady, které mluví za vše:
Tavený sýr – potkal se se škrobem, ale mléko ani nezahlédl
Uzeniny – mouka, separáty, pařáty
Jogurty – bez kultury, ale se želatinou
Maso – nadopované vodou nebo sójou
Lančmít – obarvený prejt z kůží
Sirupy – voda s barvivem a cukrem, bez ovoce
Chleba – bez kvásku, první den ok, druhý den smrad, třetí den letí slepicím
A co největší šleha? Prošlé maso se „čistí“ octovou vodou, nakládá do marinád a šup s tím na pulty – jako letní specialita na gril!
Od zdravé výživy k lékům
Od zrušení potravinových norem v roce 1994 tu máme džungli. Kvalita padla na hubu a nikoho to nezajímá. Výsledky? Lidi berou od padesátky prášky, po šedesátce mívají diagnózy, které dřív patřily důchodcům nad sedmdesát. A mladí? Alergie, celiakie, intolerance, únava, deprese.
Český národ vyměnil selský rozum za leták slev
Hrstka lidí křičí, ale zbytek mlaská. Vzpomínají na banány za totáče, ale že jsme tehdy jedli kvalitní, čerstvé a přísně kontrolované potraviny, to už se nehodí říct. Dnes se cpeme odpadem, protože jsme si nechali ukrást vlastní zemědělství. A ještě si ten sajrajt vozíme z Německa, kde by ho sami svým dětem nikdy nedali.
Lidé, podpořte vlastní sedláky a zemědělce. Nekupujte kvanta sraček, raději méně – ale kvalitně. Naše mámy to uměly. Uměly šetřit, vařit, uchovat, nevytvářet odpad. Zvládneme to taky – jen musíme chtít.
Autor: Milena Doušková