Když lidskost padá ke dnu a jak snadno se dnes posílá „do plynu“
a- a a+ Pokud dnes budeme mlčet nad výrokem „do plynu“, zítra už se nebudeme divit, že někomu bude připadat přirozené seniory odstrkovat, vylučovat nebo jim upírat práva.
Když dějiny šeptají „pozor“ na slova, která jsme už slyšeli
V českém veřejném prostoru se dnes můžeme setkat s lecčím – ostrými debatami, vulgaritou i nevraživostí. Ale existuje hranice, za kterou už není spor o názor, ale začátek cesty do temnoty.
Zvykli na vulgarity, urážky a slovní útoky. Často se omlouvají nervozitou, politickou neshodou nebo „přece jen vtipem“. Jenže jsou chvíle, kdy už žádná omluva neexistuje. Kdy slova nejsou jen nevhodná, ale hluboce zvrácená.
Na sociálních sítích se objevil komentář muže, který v reakci na můj článek napsal: „Všichni máte aishamra a tak neremcat a do plynu.“ A pokračoval: „My máme zábavu a svoji radost i mobily, tak nám do toho nekecejte a jděte do práce nebo do prdele.“
Tato věta není pouhá hrubost. Je to výzva k fyzické likvidaci – formulovaná stejně, jak ji před osmdesáti lety používali nacisté. „Do plynu“ tehdy neznamenalo nic jiného než cestu bez návratu. Byla to slova, která předcházela hromadnému vraždění nevinných lidí v koncentračních táborech. Miliony starců, žen, dětí i mužů tehdy skončily v plynových komorách jen proto, že se někomu nehodili do obrazu „správné společnosti“.
A dnes? Dnes se podobná slova objevují na českém Facebooku – veřejně, bez studu, bez obav z následků. Adresátem nejsou Židé či jiná menšina, ale vlastní spoluobčané – senioři. Ti, kdo desetiletí pracovali, vychovávali děti, budovali domovy a platili daně, z nichž se dnes čerpají důchody i sociální dávky pro mladší generace.
Tvrdit, že jde o „vtip“, je urážkou zdravého rozumu. Historie nás učí, že právě banální, lehkovážně pronesené věty dokážou otevřít dveře k nenávisti, která se rychle mění ve skutky. První krok bývá nenápadný – přestat vnímat druhého jako člověka. Přestat se zajímat o jeho příběh, o jeho přínos, o jeho právo existovat.
A to je přesně ten okamžik, kdy je třeba zpozornět. Pokud dnes budeme mlčet nad výrokem „do plynu“, zítra už se nebudeme divit, že někomu bude připadat přirozené seniory odstrkovat, vylučovat nebo jim upírat práva.
Naše společnost stojí a padá s respektem k lidské důstojnosti. Kdo ji pošlapává, staví se na stranu těch, kteří už jednou přivedli svět k válečnému peklu. A je povinností každého z nás říct jasné: Ne. Nikdy více.
Autor: Milena Doušková
7 komentářů
Vítejte v diskusi ke článku. Sdílejte své názory, obavy i rady.
# leafroller neutrálně
Myslím, že tohle je klasické porušení druhé dohody, protože si mnoho lidí bere podobné věty příliš osobně. Ano, žijí mezi námi blbci a často jsou agresivní. A internet jim k tomu dává anonymitu i prostor. Ale zde je potřeba si uvědomit, že když vám někdo řekne, že patříte do plynu, tak vás se to sdělení vůbec netýká. Týká se to jen a výhradně toho, co vám to řekl. To on tím vypovídá sám o sobě, o své minulosti, vychování a charakteru. Vypovídá to o šrámech, které na jeho duši zanechali jiní. A my můžeme udělat jen jednu věc: odpustit mu. Odpustit mu, protože ten člověk patrně ani neví, co činí. Nedokáže pochopit širší souvislosti a důsledky. A touto svojí omezeností je sám dostatečně trestán.
Odpovědět
Přidat komentář
Prosíme dodržujte slušné vychování a obecný kodex diskutujících.
Názory se daji projevovat i slušně, přesto s důrazem.