Ticho před bouří aneb jak vesnice a důchodci překreslí politickou mapu a- a a+

Tak si dejte bacha, páni poslanci. U nás už se šeptá a za šeptem přichází rachot.

Politici dělají jednu zásadní chybu. Zapomínají na vesnice. A na důchodce. Dívají se na průzkumy z Prahy, čtou si analýzy z kaváren a pak se diví, že realita na venkově vypadá úplně jinak. Jenže tady, mezi ploty, kůlnami a slepicemi, se už pomalu něco vaří. A ne, není to guláš.

Na vesnicích je dlouho ticho. Takové to hmatatelné, skoro posvátné. Ale kdo zná venkov, ten ví: když je dlouho ticho, začíná se mračit. Pak přijdou první šepoty – u pošty, v čekárně u doktora nebo mezi regály v místním konzumu. Následuje řeč. A ta se jednoho dne změní v řev. Možná ne doslova. Ale v urně to bouchne jako špunt z doma páleného.


Máme toho dost a máme dobrou paměť

Staří lidé nezapomínají. Pamatují si, kdo slíbil důstojné důchody a přinesl almužnu. Kdo mluvil o německých platech a pak přidal desetikorunu ke kafi. Kdo škrtnul pohotovost, spojil školy a zavřel poštu. Pamatují si, kdo je označil za „dezoláty“, jen proto, že se ptali.

A že nemáme TikTok? – No a co. Máme vnučky. A sousedky. A farní zpravodaj. Informace tu tečou jinudy, ale tečou. A když se rozhodneme, že už je toho dost, tak si nás žádná agentura pro výzkum nálad ani nevšimne. Ale ve výsledku to všechno převrátíme.


Překvapení se blíží a  bude to bolet

Myslím, že ta chvíle se blíží. Lidé na vesnici nejsou hloupí. Jsou trpěliví. A to je děsivější. Protože když se pohnou důchodci a venkov, změní se volby. Prognózy vezme čert. Kandidáti zblednou. A najednou bude republika vypadat jinak – ne podle přání PR oddělení, ale podle skutečného života.

A já se na to docela těším. Protože jestli tahle země něco potřebuje, tak pořádné překvapení. Něco, co vyrazí pyšným chlapcům v oblecích mobil z ruky. Něco, co jim ukáže, že tahle země není v Excelu, ale v plotně, v košíku jablek a ve šňůře prádla na dvoře.


Vesnice se nezvedá s křikem, ale když se zvedne, zvedne i zemi

Tak ať si ti nahoře myslí, že staří lidé se jen dívají na televizi a krmí kočky.
Ať klidně ignorují naše názory, protože „statisticky už nejsme důležití“.
Ale až se jednoho krásného dne probudí a zjistí, že ty urny ve Vysoké Lhotě rozhodly o osudu Prahy, bude už pozdě na tiskové konference.

1 komentář

Vítejte v diskusi ke článku. Sdílejte své názory, obavy i rady.

  1. Jirka

    uvidíme

    Odpovědět
Zrušit reakci

Prosíme dodržujte slušné vychování a obecný kodex diskutujících.
Názory se daji projevovat i slušně, přesto s důrazem.