Realita, kterou vám ve vládních tiskovkách neukážou.

Situace s dostupností základní zdravotní péče v České republice je vážná. Podle oficiálních údajů z roku 2024 téměř milion obyvatel nemá svého praktického lékaře, z toho přes 131 000 dětí. A to se nacházíme – prý – v nejlepší době pro tuto zemi a její obyvatele.

Praktický lékař pro dospělé? Luxus

Přibližně 920 000 lidí v Česku nemá svého „obvoďáka“. A proč? 40 % praktiků je starších 60 let a odcházejí do důchodu. Ministerstvo sice slibuje 1 667 nových lékařů, ale ti do systému přijdou až za roky. Mezitím lidé bloudí a hledají, kam jít.

Pediatr – dětský lékař bez náhrady

Téměř 300 000 dětí nemá svého pediatra. Z toho asi 90 000 je v péči praktických lékařů pro dospělé, což je zcela nevhodné. Více než 180 000 dětí nemá vůbec žádnou náhradu. Za posledních 5 let zaniklo 336 ordinací dětských lékařů. Mizí nejvíce ve Středočeském, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji.

Zubař? Jen pro ty s plnou peněženkou

Přes 2,5 milionu lidí v Česku není registrováno u zubního lékaře se smlouvou s pojišťovnou. Zubaři sice jsou, ale většina pracuje jen pro hotovostní pacienty. Bolí vás zub? Připravte si tisíce. Nemáte? Nechte si ho klidně vytrhnout – nebo zemřete na infekci.

A teď si položme otázku: Jak to, že za totáče měl každý svého doktora?

Každý měl svého lékaře, zubaře, dětskou péči. Nemusel nikoho hledat. Každý doktor měl svůj obvod, znal své pacienty, a pacienti měli jistotu. Po operaci? Lázně zdarma.

Jak to tehdy komunisté zařídili? Jak to, že i v režimu, který byl ekonomicky slabší, měl občan větší jistotu ošetření než dnes?

Papaláši péči mají. Vy ne

Dnešní papaláši žádný problém nemají. Zuby si léčí na soukromých klinikách. Vrtulník je dopraví do nemocnice dřív, než nám by se vůbec někdo ozval z ordinace. Smrt kvůli zanedbání? To se jich netýká. To je pro „obyčejné lidi“.

Bez zdraví není důstojnost

Zdraví není luxus. Je to právo. A stát, který není schopen zajistit ani základní péči, selhává. Jestli se dnes nostalgicky vzpomíná na zdravotnictví z dob minulých, není to propaganda – je to zoufalá touha po systému, který fungoval.

Chcete změnu? Přestaňme mlčet. Mluvme o tom. Pišme. Ptejme se. A hlavně – nenechme se odbýt.