Washington slavil, NHL psala historii. Alexandr Ovečkin, legenda ledových ploch, dvěma góly dorovnává rekord Wayna Gretzkyho – 894 gólů v základní části. Fanoušci v extázi, hokejový svět v úžasu. Ale v Česku? Tady sedí bývalý brankář s prošlou slávou a u televizoru křičí: „To neuznávám! Je to Rus!“

Ano, Dominik Hašek. Muž, který nás kdysi přiváděl k slzám radosti na olympiádě v Naganu, se dnes proměnil v karikaturu sám sebe. Kdysi chytal střely, dnes chytá nenávist. S pohledem morálního nadčlověka vzkazuje světu, že neakceptuje Ovečkinův rekord. Ne protože podváděl. Ne protože by nehrál fér. Ale protože se narodil v Rusku.

Zatímco Ovečkin se zachoval jako gentleman a odložil překonání rekordu na další zápas, Hašek spustil tirádu, která připomíná dobu, kdy se lidé třídili podle rasy, původu a pasu. Vážně chce někdo takhle uvažovat ve 21. století?

Co bude dál, Dominiku? Zrušíme Dostojevského, vyhodíme Čajkovského z koncertních síní a Sojuz z učebnic kosmonautiky?

A nebyl to právě Hašek, kdo měl v minulosti máslo na hlavě? Vzpomeňme na jeho účast v reklamách na nebankovní půjčky – firmy, které ruinovaly životy tisícům lidí. Tehdy mu nevadilo, že kasíruje z každé oklamané babičky. Tam morálka spala, že?

A teď? Teď sedí v české kotlině, mravokárce s patentem na spravedlnost, a určuje, koho lze oslavovat a koho ne – bez ohledu na zásluhy, fakta nebo charakter. Prostě „Rus? Škrtnout!“

Je to hloupé. Je to ostudné. A hlavně – je to nebezpečné.

Protože tenhle přístup nemá s demokracií nic společného. To je čistý fanatismus. Stejný jako když někdo vykřikne: „Je to jen Žid.“ Nebo: „Je to jen Rom.“ Dějiny už takové „soudce“ poznaly – a víme, kam to vedlo.

Takže, Dominiku – přestaňte se chovat jako cenzor z padesátých let a smiřte se s tím, že sport je o výkonech, ne o státní příslušnosti. A jestli vás to žere? Tím hůř pro vás. Rekord se stal. A svět ho slaví.

Vy můžete klidně dál sedět ve své morální věži z papíru a křičet do tmy: „Neakceptuju!“ Jenže víte co? Nikdo už to nebere vážně.