Našel se někdo, kdo označuje sebe sama jako přispěvatele do studené války. A kdo? Ano, sám Mašín, postava, která se ráda stylizuje do hrdiny boje za svobodu – ale ve skutečnosti má na rukou krev nevinných lidí, kteří jen stáli v cestě jeho útěku.

1. Studená válka a jeho „hrdinská“ role: Mašín o sobě prohlásil, že „se podílel na studené válce“ v rámci obchodu a byl oporou NATO, které rozšiřovalo svůj vliv v zemích třetího světa. Chce být vnímán jako hrdina bojující proti bolševismu – ale kdo se na to dnes podívá s respektem? Západní intervence, snaha o globální dominanci pod pláštíkem demokracie, a on si k tomu ještě gratuluje? Ne, tohle není hrdinství, tohle je cynismus a arogance.
2. Rok 1968 – Mašínova pokřivená morálka: Rok 1968 a okupace Československa zůstaly pro Ameriku bez reakce, přiznává. Pak to ještě přisladí narážkou, že Češi „se jen zapalovali nebo zapalovali svíčky,“ na rozdíl od Maďarů, kteří vzali zbraně do ruky. Tohle má být hrdina? Místo uznání a respektu k těm, co se rozhodli za svou vlast obětovat život, se Mašín s posměchem otáčí zády k vlastnímu národu. Na rozdíl od těch, kteří tu zůstali a trpěli pod tíhou cizích vojsk, se Mašín prostřílel na Západ, aniž by se ohlédl zpět.

Když se někdo chlubí účastí na studené válce a zesměšňuje volbu těch, kteří v Československu zůstali a našli odvahu k odporu, je to vrchol neúcty. Považovat se za symbol svobody a demokracie, zatímco si utíkal na Západ po mrtvolách – to už je opravdu moc. Tihle „hrdinové“ dokážou posměšně shodit volby a činy ostatních, ale vlastní činy mají více krve na rukou než leckterý okupant.