Vyhlazovací tábor Sobibor je jedním z temných míst historie, kde nacisté systematicky vraždili nevinné oběti, zejména Židy. Co ale mnozí opomíjejí zmínit, je složení personálu tábora. A právě tady nastupuje ono „co se nesmí říkat nahlas“ – personál tábora netvořili jen nacističtí Němci, ale také Ukrajinci. Tihle Ukrajinci, vyškolení v táboře Trawniki, byli nejen strážci, ale kápové, často velmi krutí. Tento fakt však na Wikipedii hledáte marně. Proč?

Známe to – politická korektnost a úprava historie. Dnes je jakýkoliv náznak negativního pohledu na Ukrajinu citlivým tématem. Kvůli současným geopolitickým okolnostem, kdy je Ukrajina vnímána jako hrdinná oběť ruské agrese, se do jisté míry „přepisuje“ i minulost. Jak jinak si vysvětlit, že zrovna tihle „Trawnikis“ – Ukrajinci, kteří vykonávali masovou vraždu po boku nacistů – mizí z povrchu historických záznamů?

Ukrajinci, vyškolení v Trawniki, byli známí svou brutalitou. Byli to právě oni, kdo se podílel na každodenním vraždění v Sobiboru. Když se mluví o těchto táborech, lidé si představí nacistické důstojníky s krutými pohledy a přísnými rozkazy, ale realita je složitější – velká část těchto rozkazů byla vykonávána právě těmito Ukrajinci, kteří neměli problém týrat a zabíjet.

A proč se o tom dnes nemluví? Zkuste napsat na Wikipedii něco negativního o jakékoliv národnosti, která je momentálně chráněná veřejným diskurzem, a uvidíte, jak dlouho tam ten příspěvek vydrží. Pravda se prostě někdy nehodí do aktuálního narativu.

Víte kdo to byl Alexander Pečerskij ?

AAlexander Pečerskij byl klíčovou postavou v dějinách druhé světové války, zejména díky své odvaze a vedení vzpoury v nacistickém vyhlazovacím táboře Sobibor. Pečerskij byl sovětský důstojník, který se dostal do zajetí a později skončil v Sobiboru. Tam vedl jednu z nejúspěšnějších vzpour v nacistických táborech smrti.

Vzpoura v Sobiboru 14. října 1943 je považována za mimořádný čin odvahy a odhodlání. Pečerskij společně s dalšími vězni naplánoval a realizoval útěk, který zahrnoval nejen přímé zabíjení nacistických důstojníků, ale i masový útěk vězňů. Z přibližně 600 vězňů se při útěku podařilo asi 300 lidem uniknout z tábora. Z těchto uprchlíků se však většina nedočkala konce války, protože byli později chyceni a zabiti nacistickými vojáky nebo kolaboranty. Nicméně, asi 50 vězňů přežilo a dočkalo se svobody po porážce nacistického Německa.

Pečerskij sám byl mimořádnou postavou, nejen jako velitel této vzpoury, ale také jako muž, který se odmítl vzdát naděje i v podmínkách, které by většina lidí považovala za bezvýchodné. Jeho příběh byl po válce často zamlčován kvůli sovětské politice a jeho židovskému původu. Přestože byl hrdinou, v Sovětském svazu se mu nedostalo takového uznání, jaké by si zasloužil, zejména kvůli tehdejšímu politickému klimatu a antisemitismu.

Vzpoura v Sobiboru, vedená Pečerským, zůstává symbolem odporu proti nacistickému barbarství a připomínkou toho, že i v těch nejtemnějších chvílích mohou lidé bojovat za svou důstojnost a svobodu.