Ještě k tomu – buď je to hlupák, nebo prolhanec. Nevím, co je horší. Pokud je to hlupák, tak nechápu, proč sedí na křesle předsedy vlády, kam by přece měli patřit ti nejmoudřejší z nás. Pokud je to prolhanec, pak jsou jeho voliči buď pořádně vyčuraní, nebo strašně naivní. Fakt nevím. Neustále nám mlátí o hlavu, jak je všechno zalité sluncem: potraviny zlevňují, daně se nezvedají a nejsme na nikom závislí. Jsme prý samostatná země, kterou může každý obdivovat pro její úžasnou vládu.

Všimli jste si, že o vládě mluví zásadně jako o jeho vládě, nikdy ne o naší? Jako by si ji přisvojil a my mu ji teď laskavě platíme, přičemž bychom se ani neměli vzpouzet nebo si stěžovat, jinak na nás pošle Foltýna.

Mohl by místo hledání cen v Německu zajít do nějakého českého obchodu. Třeba do COOPu, který dominuje vesnicím. Zatímco si Fiala pochvaluje, jak je všechno skvělé, já zírám na kostku másla o váze 250 g za 79,- Kč. Víte, kolik stojí v Polsku? Tam seženete 300g kostku za 33,- Kč. Všechno je tam levnější a u nás se ceny šplhají do takových výšin, o kterých jsme ještě před pár dny ani nesnili. Rajčata za 99,- Kč, mandarinky za 85,- Kč, svazek dvou cibulek za 20,- Kč… a to bych mohla pokračovat donekonečna. Jen tyhle tři věci mě praštily přes oči. Mohla bych je nafotit, ale na to se vykašlu – při focení všeho svinstva bych se mohla rozčílit a to vážně nechci. Obyčejné lidi stejně přesvědčovat nemusím, ti to znají z vlastní zkušenosti.

Vlastně bych se měla obrátit spíš na lidi, než na Fialu a jeho politickou smetánku. Opravdu se vám to líbí? Myslím, že už většina z nás začíná opravdu počítat, co si může dovolit koupit a co musí oželet. Mnozí si utáhnou opasky tak, že se nebudou moct nadechnout, a další budou trpět hlady. Opravdu tohle chceme? Tohle jim dovolíme?

Možná si myslíte, že „s tím stejně nic nenaděláme“, ale to je přesně ta chyba, na kterou tahle vláda spoléhá. Chtějí, abychom byli tak naštvaní, že rezignujeme. Abychom si zvykli na to, že nám budou každý den lhát do očí, zatímco budou dál v klidu žít v luxusu za naše peníze. Ale víte co? My můžeme něco udělat. Můžeme si konečně uvědomit, že tyhle kecy už nás nesmí obalamutit. Nemusíme čekat, až přijde volba. Stačí se začít ozývat už teď.

Pište, mluvte, organizujte se. Využívejte každou možnost, jak dát najevo, že tohle už tolerovat nebudeme. Je čas přestat jen skřípat zuby u televize a začít mluvit nahlas. Nepotřebujeme revoluce, stačí každodenní malý odpor. A za rok, až přijde poslední šance, můžeme narovnat ramena a říct jednohlasně: „TAK TUDY NE!“

Protože čím dřív se ozveme, tím míň nás budou chtít ignorovat. A jednou nám budou muset naslouchat, i když se jim to nebude líbit.