Tak se na to podívejme, vážení Moravané, Slezané a Češi. Naše drahá vláda se opět rozhodla, že nastal ten správný čas zapsat nás do historie jako fanoušky smrti a válek. Jak jinak si vysvětlit jejich poslední kroky? Česká republika, ta malá země v srdci Evropy, si zjevně vzala na starost být morálním majákem – bohužel ale spíše temnoty než světla.

Začněme Libanonem. Když celá Evropská unie svolává k příměří a alespoň k náznaku mírového jednání, naše vláda pod vedením Lipavského rezolutně řekla: „Ne! Kdepak, příměří nechceme!“ Jako jediní jsme zablokovali společné prohlášení EU. Proč? Protože podle českého ministerstva zahraničí je agrese Izraele „legitimní obrana.“ Obrana čeho? Míru a stability? Nebo snad pokračující destrukce, kterou musíme za každou cenu podporovat? A když se na to podíváme s cynickým úsměvem: vždyť války jsou přece skvělý byznys. A kdo by nechtěl hrát za tým, který má vždycky pravdu, i když to znamená hromady mrtvých?

A teď Ukrajina. V době, kdy se už mnozí v Evropě začínají ptát, jestli by možná nebylo lepší usilovat o diplomatické řešení, my jsme znovu na špičce. Česká republika jako jediná dál tlačí na to, aby proudily peníze a zbraně. Ne, nebudeme ustupovat! Hromadění mrtvých na bojištích? To je zřejmě vedlejší. Klíčové je, že dál pošleme zbraně a peníze. Místo hledání cest k míru se naše vláda rozhodla být tím, kdo křičí „ještě více války!“

Ironie je v tom, že náš kabinet si to patrně opravdu myslí. Válka, smrt a zkáza? No jasně, to je naše nová národní image.