V posledních letech jsme svědky nárůstu vulgarity ve veřejném prostoru. Nadávky, urážky a ponižování se staly běžnou součástí politického diskurzu. Kde dřív platily základy slušnosti, dnes padají výrazy, které dříve slýchali maximálně dlaždiči na šichtě. Co se to stalo? Odkdy je v pořádku, aby ti, kdo mají vést národ, klesali na úroveň hospodských hádek?

Politici, kteří by měli být příkladem, dnes bez uzardění urážejí své protivníky i obyčejné lidi. Černochová se třeba nedávno obula do těch, kterým vadí česká pomoc Ukrajině. „Blbečci, co chtějí ochránit vlastní zemi.“ Skutečně? V době, kdy se české vrtulníky odesílají na Ukrajinu, považuje dva stroje na povodně za dostačující. A co potom? Všichni dostanou tančíček v kabelce a můžeme si hrát na válku, nebo se začneme zajímat o skutečné problémy lidí?

Podobný slovník používá i Foltýn, který vykopává příkopy mezi „sviněmi“ a „zombíky“. Sklouznutí do vulgarity připomíná temné časy historie, kdy nacisté hrdě říkali „česká svině“. A kdo si to dovolí kritizovat? Protihrubnutí už zvedl hlas i Miloš Zeman, když vulgarity v české politice přirovnal k projevu nacistů. Zdá se, že dnešní společnost si sice nedá říct, ale zjevně si neuvědomuje, kam nás tahle cesta může zavést.

Zatímco dříve děti za taková slova dostaly pár facek, dnes jim nadávky jdou plynně z úst. Na vině není jen politika, ale celková ztráta respektu. Pokud tohle má být normou, kam se dostaneme za pár let?