Konečně se blíží soumrak a obloha se stále více a více zalévá černým inkoustem. Před ložnicí se pokouší zanechat vše, co je přízemní a co ji drží tam někde dole. Pomalu otevírá dveře, vklouzne jako myška a za sebou otočí dvakrát klíčem. Teď je sama a nikdo za ní nemůže. Nemůže? A co myšlenky, pochyby či snění? Tady nepomůže žádný zámek, jenom bdění, ale ona chce spát, nechat se spánkem kolébat. Až se myšlenky z hlavy někam ven vytratí, přestane myslet a nebude se kát. Proč se má kát? Je sama, nepoznamenaná jeho chtíčem, duší panna. Proč chce jen její tělo, když nabízí vše, co v ní je? Cítí jen prázdnou náruč. Stahuje ze sebe slupky šatů, stojí před zrcadlem nahá. Prohlíží se, nenávidí se za to, co se za ní do ložnice v myšlenkách vkrádá. Za zamčenými dveřmi supí muž, jeho řev se vrývá do duše jako nabroušený nůž.
„Otevři dveře, ty děvko. Jsi ještě pořád moje žena, to mně na tobě patří všechno.“
Uši si zacpává před tím řevem a bušením do dveří, ještě chvíli a snad je zlobou vyvrátí z pantů. Kleká k posteli a hlavu boří do peřin, smáčí je slzami a proč? Vždyť dříve měla srdce na dlani.
„Jdi od těch dveří pryč, než moje bolest a rodící se nenávist ve mně probudí sílu a já vytrhnu, co mě tíží jak plevel rostoucí mezi jahodami.“
Utichá bouchání, umlká rouhání. Unavena sama uléhá na lože, stočena do klubíčka, ukryta celá v peřinách, v kterých jsou něžná peříčka, co drala její milovaná babička. S láskou je drala pro ni, když v zimě seděla ve svém domě a potichu zpívala tklivé melodie.
„Helenko moje, ať ti štěstí v lásce přinesou, smůlu od tebe lehounce odnesou.“
Babička už sní svůj věčný sen tam na hřbitově, kde ji kryje černá zem. Už nepohladí její vlasy, jako když sedávala u jejích nohou, už jí neřekne, kolik je na druhé straně krásy, protože tam živí nemohou. Tak ráda by zavřela oči unavené a šla tam za ní.
Tak stulena je na loži, ani se nehýbá, pomalu ani nedýchá, poslouchá to ticho v domě, zatímco usíná. Její duše je v dutém stromě, proto neumírá. Tělo je prázdná slupka, s duší se spojí nad ránem, když ji slunce políbí na čelo, popřeje jí dobrý den a ona s lítostí vzpomíná na noční sen.